Bez vědomí

Zajímavý pohled na konec reálného socialismu. 1) Spoiler. Vidím dvě zajímavé skutečnosti, kvůli kterým stojí za to seriál vidět. Špionážní film z konce 80. let (první), kde mají větší uplatnění postavy estébáků (druhá)._____ 2) Bohužel, oč jde bylo víceméně jasné už někdy po druhém díle._____ 3) Za zmínku stojí i dobrá dobová (i když poněkud stylizovaná) atmosféra i téma samotné: děj odehrávající se kolem listopadu 89._____ 4) Na druhé straně zpracování příběhu těžko označím za lepší, než průměrné. Rozhodně mě nepotěšila jednoduchá snadno uhodnutelná zápletka. (13.01.2020)

Po zrovna ne šťastně strávených šesti hodinách jsem se konečně prokousal do toužebného finále. Řeknu to upřímně, tento seriál mě vůbec neoslovil, a těch důvodů je asi více. Z herectví mám smíšené pocity, dramatické zoomy na konci obrazu mi lezly na nervy a občas jsem měl problém s předvídatelností. Scénář je jedna velká otázka, občas jsme sledovali vyloženě kravinu, a pojmout seriál tak, že Táňa Pauhofová se rozhodne pátrat a hledat pravdu sama, mi připadalo trochu trapné, její postava mě navíc asi nejméně zajímala. Na scénáři ale cením to, že celkový výčet postav je poměrně zajímavý a každá z nich se nějakým způsobem rozehraje, a co je důležité, postupně i dohraje. Navíc jsou všechny tak trochu propojeny. S předchozím Zachariášovým počinem Pustina je to nesrovnatelné, a co se týče dobovky z 80's, rozhodně bych spíše doporučil několik let starý Svět pod hlavou, a konec konců i nedávný, ale už teď zapomenutý pokus Jana Hřebejka o celkem věrné vyobrazení zmatku začátku 90. let, a sice minisérii s názvem Rédl. (26.11.2019)

Výborné, po všech stránkách - kamera, scénář, herci, režie, scéna. A tak skličující, že jste okamžitě vděční, že vy nic takového prožívat nemusíte. Nebo že o tom radši ani nevíte. Nedalo mi to a hledala jsem si, kdo je Ondřej Gabriel - myslela jsem si, že je to jen někoho přezdívka. Ale překvapivě je to úplný zelenáček. Proto mi vážně připadá neuvěřitelné, že se mu hned napoprvé povedl takový vyzrálý scénáristický megazásek, k němuž se drtivá většina jeho kolegů za celý život ani nepřiblíží - moje gratulace směřuje tedy hlavně k němu. (01.12.2019)

Pouze Epizoda 1 (E01) (2019) . A u ní také zůstane. Z této "postnormalizační verze" (v roce 1989 bylo už o všem rozhodnuto), jsem neměl ani tak problémy duševní, ale přímo fyzické, někde v oblasti žaludku či ještě níže. Krize kupodivu vyvrcholila, když trempíkové začali zpívat "Bednu vod whisky". Zároveň to byl ale také jediný popud a okamžik, kdy může člověka něco napadnout. A co mě tedy napadlo? Napadl mě Micki Rivola, báječný autor písniček jako jsou Jarní kurýr, Dům smutný víly a spoustu dalších. Napadlo mě, že právě složil "Bednu" a měl radost, jak se to pěkně zpívá a jak to jde pěkně dohromady; dokonce ani na pointu v závěru nezapomněl. Co se z toho za pár let stane bohužel nedomyslel: nehorší česká trampská vodrhovačka v celém období trampingu. (31.01.2020)

Dříve "pouhý" reklamní režisér Ivan Zachariáš vyrazil před třemi lety všem dech atmosférickou "Pustinou" a na 30. výročí sametové revoluce se pochlubil s další seriálovou peckou. Je zásadní dívat se na tento seriál opravdu pozorně, protože zdánlivě nepodstatný detail může později znamenat důležitou informaci. Rozhodně také doporučuji podívat se na těch šest epizod v co nejrychlejším sledu, aby vám neunikly některé souvislosti. Minisérii bych možná o jeden díl zkrátila, ale ta skličující atmosféra vás nenechá vydechnout ani v úplném závěru... P. S. Více než ústřední herecký pár Pauhofová + Myšička mě zaujali "kluci" Hofmann (jak jinak), Vlasák, Lněnička a pro mě dosud neznámý David Nykl. "Oni se ještě bojej nás a my se už bojíme jich." (01.02.2020)