Scénář:
Norman CorwinHudba:
Miklós RózsaHrají:
Kirk Douglas, Anthony Quinn, James Donald, Pamela Brown, Everett Sloane, Niall MacGinnis, Lionel Jeffries, Jill Bennett, Henry Daniell, Laurence Naismith (více)Obsahy(2)
Společnost MGM vlastnila práva na populární román Irvinga Stonea o životě holandského postimpresionisty Vincenta van Gogha "Žízeň po životě" (1934, česky 1957) už od roku 1946, ale projekt neustále odkládala jako příliš riskantní. Její názor změnil úspěch životopisného snímku Johna Hustona o malíři Toulouse–Lautrecovi Moulin Rouge (1952) a také ohlas mezinárodní výstavy, jež v padesátých letech představila van Goghovo dílo široké veřejnosti. Režií byl pověřen Vincente Minnelli, jehož výtvarná minulost byla zárukou, že malířovy obrazy budou ve filmu představeny v plné kráse. Zachycení vlastních pláten na filmový pás nebylo přes ochotnou spolupráci největších světových galerií vůbec jednoduché. Tvůrci se museli vyhnout nadměrnému osvětlení, a proto nejdřív vyfotografovali van Goghovy obrazy speciální portrétní kamerou a náležitě zvětšené diapozitivy pak nasnímali znovu s použitím silného zadního osvětlení a speciálních objektivů. Film vznikal prakticky celý v evropských exteriérech, na skutečných místech, kde van Gogh pracoval a žil. Obsazení postavy psychicky labilního umělce, trýzněného neustálými pochybnostmi, bylo poměrně jednoduché, neboť Kirk Douglas, který o roli projevil zájem, byl umělci dost podobný. Za svou kreaci, která patří k nejlepším v jeho dlouhé kariéře, dostal mj. Cenu newyorských filmových kritiků, Zlatý glóbus a oscarovou nominaci. Snímek obdržel ještě další tři nominace (herecký výkon ve vedlejší roli, scénář podle předlohy, barevná výprava), ale zlatou sošku si domů odnesl pouze Anthony Quinn za ztvárnění van Goghova přítele, malíře Paula Gauguina. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (108)
Poutavý životopisný portrét jednoho z nejslavnějších malířů novodobých dějin, který pravda nezaplouvá do jakékoli kontroverze, ale osobnost hlavní postavy a jeho osudové vztahy rozpitvává velmi důkladně a přesvědčivě. Douglas i Quinn perfektní a záběry oživující ikonické Van Goghovy kresby moc pěkné. Jen ta epická orchestrální hudba se k tomu vůbec nehodí a v závěru bych možná uvítal více tragický nádech, na rozdíl od toho univerzálního melodramatického. 80% ()
Tento film představuje jediněčně nadaného člověka, kterému ale nikdo nerozuměl a který byl drcen a sžírán vnitřními démony, jež ho ovládli tak urputně, že ho nakonec dohnali až k autoamputaci ucha a posléze k dosti bolestivé sebevraždě. Sledovat Kirka Douglase jako Vincenta van Gogha je opravdu fascinujícím zážitkem. ()
Scénář je úžasně a pečlivě napsanej (skoro všechny věty mají největší možný smysl a význam a žádná není přebytečná, což je jev co se hodně málo vidí). Práce stojící za tímhle filmem ve formě background checku sběru informací a následné prezentace je vydatná a podmanivá jako van Goghovy obrazy. Film úžasně splnil, co měl. ()
"In his memoir "The Ragman's Son" Kirk Douglas recounted that John Wayne attended a screening of the film, and was horrified. "Christ, Kirk! How can you play a part like that? There's so few of us left. We got to play strong, tough characters. Not those weak queers," Wayne said. Douglas tried to explain, "It's all make-believe, John. It isn't real. You're not really John Wayne, you know." Wayne (born Marion Morrison) looked at him oddly, as if Douglas had betrayed him." Cokoliv si přečtu o Johnu Waynovi ve mně ponouká nenávist vůči Johnu Waynovi a cokoliv si přečtu o Kirku Douglasovi ve mně vzbuzuje lásku ke Kirku Douglasovi. Film samotný zestárl/zastaral trochu víc, než jsem doufala, ale pořád je dost frenetický. ()
I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (5)
- Přestože se často píše, že Anthony Quinn získal Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za 8 minut, ve skutečnosti je na plátně 23 minut a 40 vteřin. (Kulmon)
- Část filmu byla natočena v Auvers-sur-Oise, kde Vincent van Gogh žil a zemřel. (Kulmon)
- Mnoho lokací z filmu se odehrává na skutečných místech, která navštívil Vincent van Gogh. (Kulmon)
Reklama