Legenda jménem T-34

Hej, Fritzi. Diesel do polna, verštéhn??? Veľmi dobre spracovaný film s novým nápadom, ktorý vojnové filmy z druhej svetovej vojny oživil. Veľmi dobré zábery s kabíny tanku striedajú pekné detaily na vystrelené náboje, celé sa to odohráva v peknom prostredí, hudba je vynikajúca (najmä Labutie jazera pri skúške T-34 v koncentračnom tábore) a hlavne postavy si sympatie diváka získajú veľmi rýchlo, pretože sú príliš obyčajný. OD zakomplexovaných liberálnych proamerických fašistov film dostáva nízke hodnotenia, čo je prirodzené, lebo ich intelekt je príliš nízky nato, aby sa od NATO odosobnili :-D . Zábery tankov či už v ruskej dedine alebo pri prejazde lesom v Nemecku nemajú chybu, a Fritzko ktorý potom, ako zbadá ruský tank na svojej čerpacej stanici rýchlo schováva nacistickú vlajočku príjemne potešili... (08.09.2019)

Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu a myšlenka hrdinných tankistů, kteří si bránu pekla otevřou služebním vozem,  je zábavnější, než by se jeden nadál. Film v rámci válečných hrdinských děl vyzdvihuje to, že nepřítel je personalisován do důstojného soupeře. V bídě a zmaru boje proti výrazné přesile, stejně jako v koncentračním táboře, je pár vydařených odlehčujících momentů. Pokud film pojmeme jako válečnou fantasy, jíž nepochybně je, ať byl počáteční záměr tvůrců jakýkoliv, nemůžou nám divácky vadit ani triky jako z počítačové hry. Od prvního válečného filmu, co jsem kdy viděla, mě nepřestalo těšit, když Němci nějakým způsobem ostrouhaj. Tady třeba ostrouhali most. (13.06.2021)

Za kouřovou clonou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je v tanku načálnik. Nejprve vodka zažbluňká, potom diesel zakuňká, pod pásem hrkne, posádka krkne, a teprve pak se v průlezu objeví Rusosníček.... Chvíli po vstupu páteřních vojsk evropské části dnešního NATO, kdesi ve Zmrzlé Prdeli, zahřívané jen krví dezorientovaných rudoarmějců, šlo z úzkých do ještě tenčích. Bylo třeba krýt ústup rodících matek, jednonohých batolat a štábních důstojníků s hemeroidickými výhřezy. Naštěstí dorazil poručík Ivuškin, malaďéc, který z pozůstatku vojclů sestavil posádku, co by si zástupce stroje Rudý namazala na komisárek. I se Šarikem. Po kratším motivačním proslovu vidí všichni ti, co ještě nebyli demobilizování do hrobu, že Ivuškin je lahodný na duchu i po těle, vznikl zkřížením Timura s Pavlíkem Morozovů, v každém očku mu jasná hvězda svítí a aby byl plně užitečný, v prdeli permanentně ohřívá láhev s mlékem pro případného okoldoucího podvyživeného kojence. Jsou tedy strženi jeho nadšením a s písní na rtech kráčí zdechnout v pancéřované rakvi. Samotné bojové lapálie pak jsou velice zdařile natočeny a míjející se granáty si ve zpomalených záběrech třesou ručičkami, přejíc si orgastické odbachnutí. Triková stránka filmu všeobecně stojí za zhlédnutí. I onen úvod, co jsem tak obšírně a pravdivě popsal, samozřejmě. Samozřejmě, že pravdivě! Později se však děj poněkud vymyká z reality a od okamžiku, kdy (spoiler) je muklům předán pohyblivý cíl i s municí, vykloubí se úplně. Pak už si prostě ruský člověk popustil uzdičku, leckdy i fantazii, a jede si scífko jako vyšité. Ovšem stále ještě efektně natočené. No nic, to už si dokoukejte sami, jen bych ještě rád upozornil na roli Irči Strašnobaumky. V Priťaženje (za vlasy) se snažila rozcabit ufonovi, zde se na první pohled zamokřila z olysalého, seřezaného, omrzlého, zavšiveného, podvyživeného, roky nemytého a zjevně retardovaného vězně. Komu dá příště? Návrhy posílejte na ministerstvo kultury Ruské federace: http://www.mkmk.ru, případně Nejedlému. On jim to vyřídí. (26.03.2019)

Prvních dvacet minut jsem si myslel, že se dívám na klasické válečné drama. Trochu patetické, trochu špinavé a tuctové. T-34 ale není ruská varianta Velkého útěku, ale spíš komiksový film odehrávající se za Druhé světové války. Na historii se ohled nebere, pravděpodobnost se přizpůsobuje, fyzika funguje všelijak a zpomalovaček je tam moc i na film Michaela Baye. Kupodivu to vůbec není špatné. Akce je přehledná a vypadá veskrze efektně. Parta sehraných tankistů působí navzdory své zoufalé nevýraznosti sympaticky, takže jim není problém držet palce. Líbil se mi i hlavní záporák, který má víc charisma a uvěřitelnosti, než většina protivníků Avengers. Občas se objeví válečný film, který je logicky úplná kravina a fundamentálně špatně, ale i tak je zábavný. Jako tohle. Nebo Bitva v Ardenách. (05.10.2019)

....sovietske filmy vojnové mám rád.....tento film bol úspešný v kinách, dobre tu na čsfd ohodnotený,nuž som očakával niečo zaujímavé,žiaľ ....nič....nová doba a nový "šat" mňa nenadchlo....nebolo tam tradičné hrdinstvo sovietskych vojakov, výprava biedna-taká lepšia televízna a...tie spomalené zábery striel z tanku-hrôza.....záver:film vyzerá akoby ho točili američania - silný nádych amerikanizmu ...žiaľ ....sklamanie.viac nepozerám. (25.11.2020)