Ruská panenka - Série 2

první sérii si pamatuji jen velmi velmi matně, takže je velmi pravděpodobné, že ne všechny detaily mi úplně docvakly a pobral sem je na první dobrou, ale i tak musím uznat, že druhá řada se mi líbila podstatně víc. Zatímco v první řadě sme se motali v časové smyčce, tady se rovnou cestuje časem ve velkém, aby se z toho postupně stal slušný leč velmi zábavný mindfuck. Natasha Lyonne je tady opět výborná a tyhle role jí sedí jako ulité. Kdyby se snad tvůrci chtěli vrhnout na další řadu na stejné úrovni, celkem bych to uvítal...75% (21.04.2022)

Resi se otazka po smyslu lidskeho zivota a setkani s temnotou, kterou mame v sobe. Protagonistka navstevuje minulost, aby patrala po smyslu rodinnych traumat prenasenych z generace na generaci. Tvurci se inspiruji Franklovym zjistenim o dulezitosti smyslu a cile. Vypraveni je dost vrstevnate s komedialnim nadhledem. (07.06.2022)

Ty vole, tak tohle bylo naprosto dokonalý. Říkala jsem si "cože, o čem má být druhá série". Vypravěč změnil schéma, Nadia snad unikla smrti, ale zase se tu dostávají v popředí jiné takzvané hodnoty. Jestli je první série úlet, tak tohle je úlet krát tisíc. Ale je to pěknej úlet. Moc jsem si to užila a po dlouhé době vím, že se k něčemu fakt vrátím. Srovnávat s první sérií to moc nemá cenu, je to de facto úplně jiný příběh. Ale poplakala jsem si pěkně. (28.04.2022)

Nataša se chopila všeho čeho mohla (scénář, režie, hlavní role) a všechno špatně. Návaznost na první  řadu žádná ani dějem, ani chováním postav. Možná to někdo ocení (ten se sklerózou) ale ten kdo čeká pokračování něčeho co ho bavilo, bude zklamán (nejde dějem ale i naprosto idiotským závěrem). FoxMuldere, podepisují v plném rozsahu. (14.05.2022)

Obecně platí, že filmy a seroše o cestování napříč časem zbožňuju. Někdy je z toho láska jako trám (Návrat do budoucnosti, Zítra vstanu a opařím se čajem, Lea má 7 životů), jindy to nezanechá hlubší stopu, ale je mi s tím fajn. Leč Ruská panenka 2. série nespadá ani do jedné z těchto dvou kategorií. Ruská panenka mě srala a můj rezervovaný postoj k Rusku s tím tentokrát nemá co dělat. Sralo mě to ze tří hlavních důvodů: 1. Cestovat časem, převtělovat se do mámy a ještě ji tam mít po boku, to už je za mě too much, to už hraničí s psychickou poruchou. 2. Heterák Joel se coby jeho babička zamiluje v NDR do nějakýho chlapa a svým časoprostorem pak prochází se zamilovaným úsměvem idiota. Z toho už mi bylo lehce šoufl. 3. Vadilo mi taky to hulení té těhotné mámy. Jo, asi budu trochu přepičatělej, ale prostě to tak mám. A za 4. mi nebylo jedno, že se tady tolik nahrálo chudák to mimino. Z toho je jasný, že mi to prostě nesedlo. Můj oblíbenej žánr dál zůstává mým oblíbeným žánrem, ale po dnešku už se toho budu trochu bát. Případný zklamání jsou bolestivější, než u čehokoliv jinýho, před chvílí jsem se o tom přesvědčil. (24.02.2024)