Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I "Babičku" Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka... Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. (Česká televize)

(více)

Recenze (176)

Phobia 

všechny recenze uživatele

Stydím se to přiznat, ale "Babička" Boženy Němcové pro mě nikdy nepředstavovala zajímavé čtení, ať už je to způsobené vynucenou povinnou četbou nebo vlastní mentální nedostatečností. Snad do té poklidné venkovské poetiky někdy dospěju, ale prozatím nezbývá, než filmovou verzi z roku 1971 ohodnotit o stupínek výše než knižní předlohu, protože jsem ji viděla až do konce 2x (bez větších výhrad či výraznějšího zaujetí), zatímco knihu jsem nikdy nebyla schopná dočíst. 61% ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

Koukám na to po letech a jsem spokojená. Tato verze na mě působí silněji než kniha, která mě v dětství nebavila. Je chyba, že se jednalo o povinnou četbu. Vše povinné je přijímáno s averzí a navíc jsme tomu, jako děti, nemohli plně rozumět. Božena Němcová byla natolik zajímavá osobnost, že by mě potěšil velký film i o jejím životě dospělém. A vůbec by mi ve scénáři nevadily ani spekulace stran jejího původu, ani její údajná uhrančivá krása, ani zástupy milenců plus pokrytci uspořádaný monstrózní pohřeb... ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Babička Jarmily Kurandové jej prototypem babičky z pohádky, Viktorka, kterou jsem bývala fascinována, Barunka - budoucí Božena Němcová....moje oblíbené postavy. Babička není čtení pro děti, přestože to bývala povinná četba. A.Moskalyk "přeložil" tyto vzpomínky Boženy Němcové z dětství do filmové podoby a i když jsem film viděla už jako dítě, hloubku předlohy doceňuji až dnes. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Velmi hezké zpracování románu od Boženy Němcové se sympatickými herci v hlavních rolích. Sice je Jarmila Kurandová občas neslaná nemastná a vypadá často přísně než laskavě, i tak mě její babička chytila za srdce. Příběh střídá romantiku a idylku s dramatem a hezky utíká, až si říkáte, že konec si vůbec nepřejete. Bohužel, konec je neodvratný...a dojemný... ()

Galerie (6)

Zajímavosti (13)

  • Babička (Jarmila Kurandová) vypráví kněžně o tom, jak Jiřímu, jejímu milému, „dělová koule utrhla nohu“. V bitevní scéně, kdy babička nachází Jiřího mrtvého, kdy „od střelné rány zašel“, má však Jiří obě nohy. (jan.hryz)
  • Symbolický hrob bláznivé Viktorky (Libuše Geprtová) se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838. Předobrazem postavy byla reálně žijící Viktorie Židová, která ve skutečnosti nakonec zemřela sešlostí věkem v roce 1868 ve svém rodišti, nedaleké Červené Hoře a byla pohřbena na tehdejším kosteleckém hřbitově do společného hrobu chudých. (sator)
  • Poslední scéna se točila jako první. (M.B)

Související novinky

Květa Fialová 1929 - 2017

Květa Fialová 1929 - 2017

26.09.2017

Po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Narodila se v české kolonii u slovenského Fiľakova do rodiny plukovníka letectva. Spolu se sestrou Blankou navštěvovala katolickou školu… (více)

Reklama

Reklama