Babička

Tohle nehodnotím, jakože bych se na to podíval sám od sebe a pak to normálně hodnotil. My jsme se na to museli dívat do češtiny za úkol. Chci říct, že tohle není vůbec můj vkus a je to totálně mimo. Strašně nezajímavé jak banány ve slevě, opravdu. V hodině se učitelka zeptala, o čem to bylo a vyvolala nějakou holku. Kdybych měl říkat příběh já, tak bych asi jen řekl, že o je o tom, jak se žilo a o různých věcech, co se tam dějí. Nuda. Nevím, ani to nemá nějaké emoce a Božena Němcová tu vůbec není, což mě ohromně překvapilo, když tu knihu napsala ona a psala o babičce a o sobě v té době. Zklamalo mě to, i když jsem vlastně nic nečekal. Trapný dialogy. V těch se nejvíc vyznala ta bAbIčKa. Víc trapný, o ničem a nezajímavý to už nemohlo být. Ale myslím si, že kdyby měl takovejhle film 40%, tak by to bylo divný, proto má tolik. Čekal bych i, že druhá část se třeba posune o pár let a ne, že to vlastně je furt to samý. Zasmál jsem se tu a to jen u části, kde se ta pošahaná Viktorka šíleně smála. VYHDNOCENÍ: ALE TAK JSEM TO NĚJAK ZVLÁDL (24.05.2020)

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. (04.01.2008)

O něco méně zdařilejší zpracovaní klasické knihy, kde mě osobně spíše ruší známé tváře v předních rolích. Jarmila Kurandová odvádí výrazný výkon, stejně jako mladá Libuše Šafránková. Avšak oproti prvnímu černobílému zpracovaní, při vší úctě k Viktorce Jiřiny Štěpničkové, zde bohužel již zesnulá Libuše Geprtová předvádí svou životní úlohu, ve které se zobrazuje veškerá rozervanost, zoufalost a neštěstí Viktorčiny osoby. A Petr Čepek je rovněž pro roli myslivce jako stvořený, stále si doma říkáme, že je rovněž škoda jeho předčasné smrti. A vzpomínkové scény na válečnou bitvu a její konec s působivou hudbou mají stále neskutečnou sílu. (23.03.2010)

Síce si na filmového predchodcu tohoto tu už veľmi nespomínam, ich porovnanie vychádza na narovnako. Je to tiež také milé, dobrácke, mierne poetické, staromilské, miestami psycho-surrealistické (to by som radšej z filmu vyhodil) s niektorými zaujímavými hereckými výkonmi. Je medzi nimi aj Šafránková. Len ten divný strih. (23.11.2015)

"Babičko, ty se mi líbíš. Líbím se ti taky?" Mně se Babička až tak moc nelíbí. Jednak mě v mládí nelítostně týrala coby povinná četba, ale hlavně jsem poněkud skeptický k moudrosti starých žen. Film je pro mě naštěstí mnohem stravitelnější než kniha, ale mlýnské kolo kvůli tomu roztáčet nebudu a věneček z kopretin si taky neupletu, ale co se týká hýkání u splavu, tak v tom již léta patřím ke světové špičce. (26.02.2017)