Třetí princ

Najviac ma bavilo pozerať sa na tu viac, tu menej vynaliezavé spôsoby, ktorými tvorcovia zamaskovali slabý rozpočet ohľadom dvojičiek. Šikovné strihy a rafinované zábery kamery ale čoskoro prestanú baviť a vy si poviete, že toto je predsa len trošku jednoduchý a lacný (ehm) spôsob, ako pracovať s jedným hercom hrajúcim dve postavy v jednej scéne (napr. ak sú dvojičky v jednej scéne, tak ako na potvoru prechádzajú temným tunelom, kde im nie je vidieť do tvárí). Okrem toho ma zaujalo ponuré princeznino kráľovstvo (natáčané v úžasných Adršpašských skalách) s miestami až hororovou atmosférou. Libuše Šafránková prekvapivo nesympatická, Pavel Trávniček prekvapivo sympatický. (23.04.2019)

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera! (25.12.2008)

Rozhodně nadprůměrná pohádková filmařina, výborné herecké výkony (Hlaváčová, Munzar, Trávníček, Šafránková), slušná atmosféra, úsporný střih, podivná je ale místy výprava (především oděvy všech tří princů vypadají spíš jako úbory nějaké tělocvičné jednoty z konce 19. století) a některé lokace taky dost překvapí (novodobý hřebčín, zámek v Roztokách), občas velmi nepovedené postsynchrony. Evidentní je snaha budovat příběh daleko tajemnější a "fantasijnější", než bylo v té době běžné, což je rozhodné plus. O to víc ovšem zamrzí řada naprostých anachronismů v dialozích. Problematický je také trochu moc překotný závěr, kdy se z "úsporného vyprávění" najednou stává vyprávění skoro nepřehledné. Stačilo by přitom málo, a bylo by to celé ještě o dost syrovější a přesvědčivější. Celkový dojem: 70% (09.02.2013)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)

Snažil jsem se, několikrát, ale k srdci mi, přes všechny nepopírané kvality, tato pohádka nepřirostla. Není to ani temnou náladou, ani nehonosnou výpravou, které obé mohlo být i kladem, ale spíš podivným odstupem, který tu cítím, a nejspíš taky Trávníčkem, protože už jednou ho mívám plné zuby a tady je hned dvakrát. To je možná na jednu pohádku až příliš. (27.05.2011)