Tvář

Aj na Bergmana ide o pomerne ťažký artový kúsok a to je čo povedať. Napriek tomu je prekvapivo divácky veľmi vďačný, čomu napomáha aj Fischerova kamera, niekedy klasicky historická, inokedy hororovo expresionistická, predovšetkým v dych berúcom závere. Tvár kladie mnoho otázok, viera, veda, mysticizmus a fluidné rozdiely medzi nimi, s čím súvisí aj téma hlavná, a to klamstvo, čiže činnosť, ktorú vo svojich životoch praktikujeme najčastejšie. O tom, že svojmu okoliu predstavujeme viacero tvárí/masiek podľa toho, ktorá sa nám práve hodí, netreba príliš dlho diskutovať. A riešia sa aj milostné vzťahy, to by inak nebol Bergman. (01.04.2024)

Vskutku zvláštní film, u kterého není lehké definovat, čím vlastně je (něco mezi dramatem a komedií, ale dá se vysledovat i přítomnost dalších žánrů). Nechybí mu docela slušná dávka humoru, ale také napětí (vytvářené kolem postavy démonicky vypadajícího Max von Sydowa), nevšední avšak poutavá hudba, střet nadpřirozena a racionality, a pak lehce groteskní konec, který zřejmě nesedne každému, ale mně osobně se tenhle Bergmanův „vyplazený jazyk“ na diváka líbil. Celkově slušné 4*. (22.11.2013)

Tvář mě moc nedostala. Přeci jen jsem od Bergmana čekal nějaké psychologické drobnokresby postav. To se zde vůbec nekoná. Zde jsou postavy od začátku do konce velkou neznámou, a jejich hlavním smyslem je být většími podvodníky než ostatní. Až jsem se v těch klamech ztrácel. Zde opravdu člověk neví, co se na něj v další minutě chystá. Sice je zde výborně nasnímaná scéna na půdě, kde je doktor pronásledován "oživlým" kouzelníkem, ale jinak se mě film nedotknul tolik, jak jsem u Bergmana zvyklý. (26.10.2009)

Nepodařilo se mi zjistit, nakolik je titulní postava historickou osobností a nakolik naopak výtvorem Bergmanovy imaginace a umělecké fantazie. Příběh o hranicích lidského poznání připomíná nejen Bulgakovova MISTRA A MARKÉTKU, ale ještě spíše hitlerovského hypnotizéra a iluzionistu Hanussena. Rozplývání vědomého a tušeného, realistického a magického, nadpřirozeného a vědeckého, bylo, je a bude v lidském rodě předmětem trvalého sváru. V Bergmanově případě zkrášleného nejen Sydowovým výkonem, ale i osobitým vkladem tehdy stále mladé a půvabné Ingrid Thulinové, další mimořádné bergmanovské herečky, a celkovým pojetím a filmařským uchopením tématu. Je až neuvěřitelné, co ve svých mladých letech dokázal skandinávský mág zvádnout práce a v jaké kvalitě (v době vzniku filmu přestupoval z třicátnické skupiny do zralejšího čtyřicátnického věku), když se teprve se blížil vrcholům své tvorby. Ocenit je nutné i skvěle zvládnutý historický pohled do švédské společnosti před více než 150 lety. I TVÁŘ tak připravenému divákovi nabízí zážitek, z nějž se, jak je u Bergmana zvykem, tají dech. (14.03.2010)

Bergman opäť rozjíma nad svojimi typickými témami - rozkol umelca a spoločnosti, smrti, viery - no narozdiel od ostatných snímkov, tu na nastolené otázky neodpovedá. (Tu na nastolené otázky ani nehľadá odpovede.) Práve naopak. Otázky nastolí a postupne sa jednej po druhej zbavuje, prechádza do čoraz a čoraz odľahčenejšej polohy až vrcholí tak krásne rozprávkovým koncom. Rozprávka je pre Tvář správny výraz. Dokonca tu máme rozprávkovú čarodejnicu, ktorá nakoniec veľmi príjemne nerozprávkovo odchádza. Bergman sa tu profiluje ako cynik a veď, prečo nie, všakže. No po technickej stránke to až tak dobre nefunguje. Bergman má k filmovosti stále veľmi ďaleko, v typicky divadelnom predstavení dominuje len jediná filmová scéna (v podkroví), s krásnou prácou kamery, osvetlením a aj svojím zmyslom v logike filmu. (11.11.2008)