Tvář

Hlavně neztratit tvář. Tím jako by se řídila smetánka, která ponižuje, pitvá (doslova) a do jisté míry je fascinována Volgerovým divadlem. Schovává se za masku racionality, zvědavosti, oficiality či žalu a pochopení. Oproti nim stojí Vogler ukrytý za mlčením a černými vousy a jeho společnost. A velmi efektně strhne masku všem. Přiměje doktora pochybovat o vlastní racionalitě, aby ten to vzápětí popřel. Ignoruje návrhy rádoby truchlící paničky, která ho obviní ze svádění. A velitele policie odhalí úplně v jiném světle než jako morální autoritu, aby mu představitelem zákona bylo vyhrožováno. A když on sám znechuceně masku odhodí a odhalí svou pravou tvář, fascinace je pryč. Pokrytci. Díky bohu za Maxe von Sydow, protože jeho tvář je uhrančivá ve všech podobách. (13.11.2013)

Strach, ponurost, deprese, humor, veselí, mlčení, skvělé herecké výkony (Max von Sydow - jeho Tvář je zde skutečně působivá, snad až děsivá, Ingrid Thulin, Erland Josephson). A na vrcholu všeho Ingmar Bergman, představující jeden ze svých nejlepších filmových výtvorů, připomínajících sice stylizací trochu Felliniho Amarcord, avšak přesto hlavně nesoucí nenahraditelný rukopis svého tvůrce. (23.08.2009)

Slušný a samozřejmě perfektně natočený film,ale já mám prostě raději mistrova díla odehrávající se v "současnosti"... Tvář je opravdu magická a má až pouťově tajemnou atmosféru, herci jsou také úžasní... jen scénář mi prostě tentokrát nesedl.. Ty tři * platí pochopitelně jen v rámci ostatních Bergmanových filmů, kdybych měl hodnotit v porovnání s ostatní kinematografií, šlo by určitě o 4* (04.09.2007)

Aj na Bergmana ide o pomerne ťažký artový kúsok a to je čo povedať. Napriek tomu je prekvapivo divácky veľmi vďačný, čomu napomáha aj Fischerova kamera, niekedy klasicky historická, inokedy hororovo expresionistická, predovšetkým v dych berúcom závere. Tvár kladie mnoho otázok, viera, veda, mysticizmus a fluidné rozdiely medzi nimi, s čím súvisí aj téma hlavná, a to klamstvo, čiže činnosť, ktorú vo svojich životoch praktikujeme najčastejšie. O tom, že svojmu okoliu predstavujeme viacero tvárí/masiek podľa toho, ktorá sa nám práve hodí, netreba príliš dlho diskutovať. A riešia sa aj milostné vzťahy, to by inak nebol Bergman. (01.04.2024)

Je to zvláštní film, který místy kombinuje žánry a to poměrně zajímavým způsobem. Akorát s tím problémem, že žádný nedominuje. Úvodních 10 minut vypadalo na nejlepší Bergmanův film vůbec - už první záběr ukazoval precizní kameru a podivuhodnou, až tajemnou poetiku. Tudíž o silnou atmosféru bylo postaráno už jen jedním, jediným záběrem - a to se mi snad ještě nikdy nestalo. V následujících minutách začalo hluboké filozofování o smrti a já byl natěšený, co mi Tvář přinese dál. Nějakou dobu to bylo ještě poměrně zajímavé a ani mi nevadilo, že se to postupně z těžkého dramatu přesouvá do komedie, jenže to vlastně způsobilo jakýsi útlum a i přes občasné filozofování to prostě nebylo ono. Navíc prostřední část se vleče - dějově. Závěrečných 30 minut je zase o něco zajímavější, včetně jedné hororové scény, která i v dnešní době (alespoň v mém případě) působí děsivěji, než drtivá většina dnešních hororů. Celkově mě to nenudilo, kamera i herecké výkony jsou (jak už je u Bergmana zvykem) perfektní, ale to střídání žánrů zde poněkud pokazilo potenciál, který byl v prvních 10 minutách. Vlastně mi tam chyběl i nějaký silnější celkový dojem, což se sice u takové žánrové roztříštěnosti dá čekat, ale Bergman je podle mě dost geniální režisér na to, aby to ukočíroval. Ale i tak mě ten děj zaujal, ne že ne. Btw, teď jsem si to spočítal a jedná se o můj 20 film od Bergmana.A pořád mě ty jeho filmy zajímají, takže jedu dál - a to se mi u většiny režisérů nestává. 4* (29.07.2020)