Dangal

U Dangalu asi nemá smysl věnovat příliš slov řemeslné stránce. Ta je totiž dle očekávání perfektní, hereckými výkony počínaje, obrazovou stránkou konče. Nemá asi ani smysl řešit, zda je na tomto snímku perfektní jen řemeslná stránka, jelikož se nedá očekávat, že by měl nějaké jiné ambice. Dangal perfektně zapadá do žánru sportovního životopisného dramatu, ve kterém se prolínají rodinné hodnoty, dlouhodobá cesta za snem a spousta odříkání, zde ještě okořeněno o předsudky. Vyprávění není ničím překvapivé, nicméně z hlediska očekávání mainstreamového publika pravděpodobně naplní požadavky, které jsou na jeho strukturu kladeny. Samozřejmě vyprávění z hlediska otce, který si plní sen skrze své dcery neokoukané je, a určité prvky děje jsou tak pozměněny a jinak funguje v určitých případech i dynamika děje. Důležitou součástí snímku jsou pak samozřejmě i jednotlivé souboje, které nepostrádají napětí, špinavost, ale zejména vysokou dávku uvěřitelnosti. A rozhodně mají čím oslovit. Ať je to úplně první scéna, ve které se prolíná reálný boj a diegetický televizní doprovod nebo souboje na rohoži se vším tím vrzáním. Díky tomu, i když všichni tuší, jak vše dopadne, nepostrádají tyto scény svou dávku napětí. Televizní interview před závěrečným soubojem, kde je soupeřka vykreslena skoro až jako záporačka typu Ivana Draga, pobavilo. Dangal si na nic nehraje a asi i proto hodně baví. (02.07.2017)

Stále tvrdím, že se nedívám na filmy kvůli zábavě. Zde však musím říct, že jsem se skutečně bavil, a ženskému zápasu (dangal a potom judo) naprosto propadl. Navíc zápas Geety s otcem, propracovaný do nejmenších detailů, měl opravdu silnou existenciální příchuť. Ovšem čím je film zábavnější, tím méně se o něm dá říct - snad proto, že zábava je příliš explicitní, příliš polopatická. (02.10.2019)

Sportovní snímek má dvě hlavní témata: boj s předsudky a vztah k otci, který si chce umanutě prostřednictvím svých děti naplnit svůj dávný sen. Popravdě, takoví rodiče jsou postrach a ze sportu je známo hodně odstrašujících příkladů. Snímek ale vztah nekompromisního otce a ke sportovní dřině odsouzených dcer ukazuje v trochu jiném světle, v krátké scéně s jejich čtrnáctiletou násilně provdanou spolužačkou se otcova urputnost jeví přece jen přívětivěji, než je snaha zbavit se dcery co nejrychleji a někam ji vyvdat. _____ Otázkou ale zůstává, jestli by měl o dcery vůbec zájem, kdyby z nich nevychoval zápasnice. Vnímá je jen tímhle způsobem, nikdy jim nedovolí být něčím jiným, být dívkami, být samy sebou. Když se starší z dcer vymaní z otcova přísného režimu, čeká ji trest a kajícný návrat pod otcova křídla. Podle mě to není láska, ale zotročení. _____ Ve filmu je hodně scén ze zápasů, ty závěrečné jsou skoro v reálném čase, ale natočené jsou napínavě, takže to jde zvládnout, i když člověk zrovna není fanouškem zápasení. /5. 7. 2017/ (05.07.2017)

Vo filme nechýbajú všetky tradičné klišé športových filmov a je veľmi ľahko predvídateľný (akým hmatom skončí finále som vedel už na jeho začiatku), no je tak skvele natočený, že som sa neubránil emóciám a Geetine zápasy som prežíval takmer tak, ako finále proti Rusom v Göteborgu (a to je zápasenie jeden z mála športov, ktorým som nikdy nedokázal prísť na chuť). Krásny a pozitívny film. (04.02.2018)

Tieto indické/hindské filmy za posledných 15 rokov prebrali pátos hollywoodskej drámy a v ich šate dobýjajú filmový svet. Filmy sú dramatické, je v nich osobnostný a vzťahový vývoj - hoci dosť sploštený, ale vskutku tak nalinkovaný, aby to bolo chutné a silno emocionálne. A to všetko v minutážach okolo 160 minút v priemere, čo je celkom aj výzva vzhľadom k súčasným štandardom. Bohužiaľ, v tomto bode tá výzva aj končí a odnášam si z filmu len detský sen dostať sa zo stoky hore resp. otcovský, ktorý naopak spočíva v hladkaní si ega nad neoblomnou priebojnosťou svojho potomka. (03.07.2020)