Dangal

Tieto indické/hindské filmy za posledných 15 rokov prebrali pátos hollywoodskej drámy a v ich šate dobýjajú filmový svet. Filmy sú dramatické, je v nich osobnostný a vzťahový vývoj - hoci dosť sploštený, ale vskutku tak nalinkovaný, aby to bolo chutné a silno emocionálne. A to všetko v minutážach okolo 160 minút v priemere, čo je celkom aj výzva vzhľadom k súčasným štandardom. Bohužiaľ, v tomto bode tá výzva aj končí a odnášam si z filmu len detský sen dostať sa zo stoky hore resp. otcovský, ktorý naopak spočíva v hladkaní si ega nad neoblomnou priebojnosťou svojho potomka. (03.07.2020)

Když jsem v úvodu zahlédl znělku Disney, tak ve mě hrklo. Pokud do toho dloubali tihle...tak to bude prosmrděné klišé. Ale nakonec asi moc velký vliv na výsledek neměli, protože jsem těch hollywoodských škvrkanců, zaznamenal jen málo. První třetina, kde otec mordoval nebohá děvčata, aby si skrze ně splnil svůj sen, byla velmi zábavná, velmi bollywoodská. Často jsem měl hubu od ucha k uchu a nebylo to jen tou nakažlivě rozjuchanou indickou hudbou. Prostřední část už byla regulerní rodinné drama, které obralo film o dynamiku a lehkost, ale pořád ve velmi dobré kvalitě. Nu a poslední třetina, byla čistě sportovní drama, kde si divák užije zápasu víc, než boxu v Rockym. A rozhodně to není nuda, protože se divák dozvěděl pravidla a vše bylo dobře okomentované. Smekám před herečkou, která hrála Geetu, ale i před velmi dobrou kamerou a dobře napsaným scénářem. Jinak příběh sám, je klasika...indická hujája, tentokrát dokonce podle skutečných postav. V případě Hollywoodu, mi přibarvování a lhaní u životopisných filmů vadí, ale tady mi to bylo jedno. Indické filmy jsou kategorie sama pro sebe. Jsou plné barev, emocí, minipříběhů a vzkazů divákovi, takže sem tam nějaká přikrášlenost, nebo nepravda, se v tom krásném chaosu ztratí. (20.09.2022)

Sportovní snímek má dvě hlavní témata: boj s předsudky a vztah k otci, který si chce umanutě prostřednictvím svých děti naplnit svůj dávný sen. Popravdě, takoví rodiče jsou postrach a ze sportu je známo hodně odstrašujících příkladů. Snímek ale vztah nekompromisního otce a ke sportovní dřině odsouzených dcer ukazuje v trochu jiném světle, v krátké scéně s jejich čtrnáctiletou násilně provdanou spolužačkou se otcova urputnost jeví přece jen přívětivěji, než je snaha zbavit se dcery co nejrychleji a někam ji vyvdat. _____ Otázkou ale zůstává, jestli by měl o dcery vůbec zájem, kdyby z nich nevychoval zápasnice. Vnímá je jen tímhle způsobem, nikdy jim nedovolí být něčím jiným, být dívkami, být samy sebou. Když se starší z dcer vymaní z otcova přísného režimu, čeká ji trest a kajícný návrat pod otcova křídla. Podle mě to není láska, ale zotročení. _____ Ve filmu je hodně scén ze zápasů, ty závěrečné jsou skoro v reálném čase, ale natočené jsou napínavě, takže to jde zvládnout, i když člověk zrovna není fanouškem zápasení. /5. 7. 2017/ (05.07.2017)

Zpočátku mi to přišlo, jak nepovedená parodie. Otec zápasník má mindrák, že nevyhrál medaili, a tak chce syna, aby jí vyhrál za něj. Dostane ale samý dcery, tak je z toho strašně na dně, ovšem jen do chvíle, kdy dvě jeho nejstarší dcery zbouchají nějaký drzý kluky a jemu dojde, že oni vlastně taky "mají zápasení v krvi" a začne je k jejich nevoli trénovat. No prostě jeden facepalm za druhým. Nicméně jak byla první polovina filmu přihlouplá, tak ta druhá "vyloženě sportovní" byla oproti tomu fakt dobře natočená. Tak dobře, až mě to ke konci dojalo. (24.10.2020)

Jestli jsem někdy říkala, že nemám ráda indické filmy, tak beru zpět. Tenhle ráda mám. Jestli jsem někdy tvrdila, že mě nebaví sportovní snímky, odvolávám, tento mě baví velice. Výborně vystavěné drama, kterému se překvapivě daří vyhýbat všemožným klišé sportovních filmů, funguje nejen díky výborným hereckým výkonům, ale také díky skvělé režii, kameře i hudbě. Tento film rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v rámci žánru sportovních snímků bylo kdy natočeno. (20.10.2020)