Kesari

Klasicky stavěný indický film. V tomto případě první polovina až moc rozvláčná, ale divák aspoň pozná charaktery jednotlivých hrdinů. Pak už je to lepší. Hrdinský boj je ztvárněn opravdu důstojně. Nádherné obrázky, které se vryjí pod kůži, a nezapomenutelné okamžiky. K tomu povedené písničky. Ale existují lepší indické filmy. 3+ (30.06.2019)

Výborný heroický film na základe skutočného historického kontextu, ktorý sa odohral v roku 1897 počas bitky o Saragarhi. 21 vs. 10 000 - tak to je naozaj slušný nepomer! Napriek tomu 21 Sikhom nechýbala odvaha sa postaviť zoči voči obrovskej prevahe paštúnskych kmeňov. Samozrejme, že reálne to až takto prehnane heroicky neprebiehalo, ale nič to nemení na skutočnosti, že bojovali naplno až do posledného výdychu. Filmové spracovanie tejto historickej udalosti sa mi ale skutočne páčilo, hoci úvod bol dosť vlažný a následne tendenčne zveličený. Film mal výbornú výpravu (kostýmy, kulisy, vizáž postáv), a veľkým plusom boli okrem iného aj zmyselné dialógy a činy plné posolstiev, najmä záverečný výkrik "Jo bole so nihaal sashri akal" vo mne zanechal silný dojem - ak som dovtedy váhal medzi 4 a 5 hviezdami, tak toto definitívne naklonilo váhy na 5-hviezdičkové hodnotenie. Jediné, čo sa mi až tak nepáčilo boli zas a znovu prehnané a predimenzované vizuálne efekty bojových scén (ale v tomto sa žiaľ tvorcovia akčných filmov priam vyžívajú). P.S. Akshay Kumar tu bol v tej sikhskej podobe takmer na nepoznanie (veľmi dobrý herecký výkon, jeden z najlepších v jeho podaní). (01.07.2019)

Buď mám kliku poslední dobou na indické filmy, nebo začínají být po čertech dobré. Filmy z tohohle období miluji. Z jakého? Z období kolonií, ano z té dnes pro někoho odporné doby kdy odporný bílý muž kolonizoval, ale zároveň a o tom se dnes nikde nemluví i civilizoval národy různě po světě. Nakonec to dopadlo jak to dopadlo, v tomto ohledu jsou všechny ty oběti v koloniálních válkách dnešní optikou opravdu zbytečné. Tehdy to však z důvodu mocenských postavení impérií smysl mělo. Dnes je ta doba pryč, Anglie to je směs Indie a Pakistánu a je smutné, že stačilo nějakých 150 let aby to královna moří dotáhla tam kde je dnes. A to se ještě netrhli Skoti a že se trhnou na to vsadím výplatu. Ve filmu se ukázalo dávno platné pravidlo , že na islamisty vždy platil jen meč. Věděli to evropští králové, věděli to Habsburkové, Indie to ví sakra dobře i dnes. To jen my v Evropě si myslíme, že islám je náboženství míru a že patří do Evropy. Nepatří, až tam bude nebude to už Evropa jakou známe dnes. Docela by mne zajímalo jak to bylo s obranou pevnosti ve skutečnosti. Filmaři tu lehce tlačili na pilu u vyhrocených scén co se týče emocí. Vždycky mne štve, že když to nějaký hrdina schytá v boji, ostatní přestanou bojovat aby jej ošetřili a vyslelchli jeho pár posledních slov. Ve filmu tak ale činí i nepřátelé což je nereálné. Právě ve chvíli kdy je nepřítel kosen je to důvod zintenzívnit útok ne? Stejně tak ten závěr a ty mečovo-šavlové souboje... Jako ty zpomalovačky byly výborné, ale asi až po 10 minutách co se islamisté nechali masakrovat na nádvoří si kdosi vzpomněl, že má v ruce pušku. Je zajímavé, že islamisté měli zbraně se zábníky zatímco Sikhové po každé ráně museli nabíjet. Film se neobejde jako každý správný indický snímek bez tanečků a písní, ale kupodivu mi to tu až tak nevadilo. Docela to tam i sedlo. Zajímavý byl ten LGBT sniper či co to bylo. Vůbec ty typy byly skvěle vybrány ať jde o hlavního hrdinu, tak o vůdce nepřátel. Opravdu vzbuzovali odpor. Digitální efekty docela ušly a fascinující byl ten komparz srovnatelný s ruskými válečnými filmy sedmdesátých let. Skvělá byla výprava a hlavně všechny dechberoucí scenérie hor a pevností. Musím uznat, že těch 150 minut bavilo do poslední sekundy. Dávám tedy za 4 turbany. * * * * (28.06.2020)

Můj první indický film. Co se dalo čekat? To jsem se neodvážil předem vůbec odhadovat. Lákalo mě na filmu období britské koloniální nadvlády a hraničních bojů proti muslimským Pákistáncům. Film totiž popisuje (snad opravdu skutečnou) událost z roku 1897, kdy se 21 indických vojáků a jeden kuchař ve službě Britů postavilo odvážně vstříc smrti, aby ubránili vojenskou pevnost Saragarhi... První polovina filmu působí velmi rozvláčným dojmem a když se dokonce začne zpívat jak v nějakém muzikálu, docela jsem se přemáhal, abych ve sledování pokračoval. Hlavní hrdina, v očích Britů problémový seržant Ishar Singh je skrz na skrz kladná postava bránící bezbranné a jako takový působí jako rytíř na bílém koni z pohádky. Což mi trošku vadilo, i přesto mu nešlo nefandit. Pak přišel jeden povedený vtip s mluvícími kohouty a na obzoru se objevila armáda 10 tisíc pákistánských muslimů, kteří se rozhodli naše hrdiny krutě pozabíjet. A tady mě film chytil. Bitevní scény jsou pojaty velkolepě, brutálně a občas i dost přepáleně. Jak jsem se zde dočetl v komentářích, patří to k obyčeji indických filmů, takže proč ne. Vážně se mi poslední hodina hodně líbila, jakožto i celkové vyznění filmu. Musím tedy nakonec říct, že mé první setkání s indických filmem nedopadlo vůbec špatně... (02.08.2019)

Tento film je jedním z dalších důkazů aktuálně sílícího agresivního pro-hindu nacionalismu v Indii. Mezi kultem hrdinství a nacionálním třeštěním bývá v Indii velmi tenká linie. Zde ji ovšem zcela očividně záměrně překročili a vydali se směrem k politice. Tady už nejde o mávání vlajkou nebo srdcervoucí pláč při hymně, přehnané, ve výsledku ale celkem neškodné projevy vlasteneckého cítění. Námět je zřejmý: dostali jsme se do situace, kdy i skupina Sikhů (na kulturně-politické scéně jinak neutrálních) musí nastoupit proti útočníkům, cizákům, Pathanům = ve zkratce Muslimům. V úvodu filmu je sice uvedeno, že jde o historický film a nikdo z tvůrců „nemá nic proti nikomu“, při sledování děje to ale vypadá úplně naopak. Statečnost „našich“ vůči proradnosti a krutosti „jejich“. Sikhové jsou po všech stránkách skvělá parta individuálních charakterů, na straně nepřítele jsou to nepěkné tváře arabských rysů ztrácející se v počítačovém davu sobě stejných. Jeden z mála vyčnívajících nepřátel je transgender sniper, jehož přítomnost má zřejmě ještě více podtrhnout zvrácenost zlé strany. Sikhové jsou tak dobromyslní, že ve volném čase staví v místní vesničce mešitu, zatímco nájezdníci se věnují jen vraždění nevinných. Pevnost, kterou Sikhové chrání, symbolizuje Indii, reprezentuje vlast a celý film tak vyzývá k aktivní obraně země proti „cizímu“ živlu. Není náhodou, že hlavní úlohu hraje Akshay Kumar, známý to zastánce současného politického směřování. Osobně se snažím nestranit ani jednomu z táborů nábožensko-politické scény v Indii. Všechny strany toho mají na svědomí opravdu hodně. Jediným možným východiskem je společný dialog. Ten bohužel v současné době v kinech válcují takovéto filmy. (15.03.2021)