Ztracený prapor

Newyorský gangstri...Írsky, taliansky, poľský a židovský. Sú vytrvalí, tvrdohlaví a nemci si s nimi nevedia poradiť. R. Mulcahy natočil technicky zaujímavé bojové scény, ktoré ale pôsobia dosť chladne, pretože som si nenašiel žiadnu postavu na ktorú by som sa nejako chytil. Postáv je tu dosť, príležitostí má aj nemecká strana , ale režisér všetko skúma akoby s odstupom. Podobné príbehy tu už boli a režisér mal príbeh s obkľúčenou jednotkou použiť ako jeden z hlavných motívov, ale určite mal nabaliť nejaké menšie dejové linky , pretože film je stále o tom istom. Iskrenie medzi veliteľom a jeho nadriadeným nie je dostatočné, hlavný herecký predstaviteľ je dosť nevýrazný a filmu by určite pomohla nejaká sympatickejšia alebo aspoň známejšia tvár. Súhlasím s viacerimi, že plameňomety vídame vo filmoch málo a určite to záver oživilo. Asi najviac mi prekážal monotónny dabing, ktorý určite do veľkej miery ovplivnil výsledný dojem. Verím, že pôvodná verzia by na mňa zapôsobila viac. Ak v najbližšej dobe natrafím na verziu s titulkami, tak si film rád pustím znovu. Zatiaľ za tri. 60%. (05.07.2011)

Jatka v Argonském lese, aneb jak to dopadá, když generál Dempsey nepostupuje v duchu příjmení své detektivní kolegyně.. Z Mulcahyho režie sálá rutina, kamerový filtr tradičně khaki-šedo-blátivě-krvavý, emoce veskrze žádné a hrdinství tak doslovné, že nebozí Němci ve svém štábu jen jak kolovrátek opakují, s jakým odhodlaným protivníkem mají co do činění a mimo záběr si mění strachy zahnědlé spodky. Když vzdát hold, tak důstojně, vkusně a zároveň poutavě, což se autorovi Highlandera příliš nepodařilo.. A mimochodem, holub vycpaný ve Smithsonianském institutu není Cher Ami, ale jen nějaký řadový opeřenec, co kálel ve Washingtonu na památky. Kapitán Edmund Blackadder, známý to pojídač poslů rozkazů, totiž tvrdil, že Cheri byl ještě šťavnatější, než Kropenatý Jim.. (28.01.2013)

Film dle skutečné události z 1.světové války. Je to prakticky jenom úsek o plnění nesmyslného rozkazu, který dal americký generál svým vojákům. (Mimochodem - nevěděla jsem, že se 1.světové války zúčastnili v Evropě i Američané.) Ačkoliv se uskupení o síle 500 mužů mohlo Němcům vzdát a zkrátit tak své utrpení bez jídla, vody a nakonec i munice, neučinili tak a vzdorovali té hrůze (ostřelovalo je omylem vlastní dělostřelectvo), protože měli špatné informace a vůbec nevěděli, kde se prapor nachází. Film je dobře nafilmován, válečné hrůzy, zranění a smrti až až, ale nakonec zůstalo a přežilo 200 mužů a odešli po kapitulaci Němců s hrdou hlavou jako hrdinové. Za 5 týdnů byl podepsán mír ! (12.10.2010)

Událost, která se zapsala do historie, by si zasloužila jistě kvalitnější a obrazově pestřejší zpracování. Z tohoto filmu a celkově i tématu, by se jistě dalo vytěžit více než je pouhá ukázka americké hrdosti a "německého obdivu k americké statečnosti". Některé věci se mi zdály opravdu banální jako bylo zakopání se proti svahu, styl boje jak za Napoleona, fosforeskující krev nebo vývrtky a piruety zasažených vojáků, které svými výkony hravě překonávali i čínské gymnastky. Třepotající kamerou a spoustou oparu se tvůrci snažili zamaskovat nedostatek hereckého obsazení (podle skutečnosti mělo být vojáků kolem 500) prakticky jich nebylo na scéně nikdy více než 30, další věc je historická nepřesnost (použitá výzbroj a výbava). S ohledem na fakt, že se jedná o TV film, který byl určen nejspíše pro americké publikum se hodnocení nedostane nad lepší 2, a i když se tu a tam vyloupla lepší scéna, zážitek je spíše podprůměrný, díky nepřehledné kameře a kamennému výrazu herců film nevyzařoval skoro žádné emoce. 40 % (26.02.2012)

První světová válka je (narozdíl od té druhé) filmovým průmyslem značně opomíjená záležitost. I proto jsem se na Ztracený prapor poměrně těšil. Film to určitě není špatný, ale téma skýtalo rozhodně větší potenciál, než jaký se ve výsledku před diváka dostal. Akce je zmatená zejména díky místy doslova příšerné kameře. Naprosto nicneříkající třesoucí se záběry jsou možná moderní, ale tohle ještě válečnou atmosféru nedělá, srozumitelnosti také nepřidají a navíc jen u diváka vzbuzují pocit, že by přeci jen mohli toho chudáka kameramana s parkinsonovou chorobou vyměnit... Celkově vzato ucházející průměr. (05.04.2011)