Kanec

Austrálske ČEĽUSTE ( animal horor ) rokov 80. sa nekonajú. Ono to vlastne ani nieje o tom. Ten Kanec ( bolo to ale riadne prasa ) sa ukáže sotva v pár scénach a zbytok je akýsi ( chcený ? ) pohľad na austrálsky hillbilies spôsob života. Russel Mullcahy ale je ( bol ) zručný režisér, čo dokázal pri niektorých hudobných videoklipoch a práve toto jeho vizuálne cítenie ťahá snímok smerom hore. Bez neho by to bol prúser. (15.07.2018)

Kdyby si to udrželo úroveň prvních dvaceti minut, jednalo by se o jedno z nejčistokrevnějších zvířecích béček osmdesátkové trash éry. Práce se skutečně strašidelným prostředím je prostě vynikající a jde zde naplno vidět, že Mulcahy a hlavně Dean Semler se později stali v Hollywoodu poměrně respektovanou tvůrčí dvojkou. Také scény s kaňourem jsou veskrze povedené a napříč filmem nápadité (zabití v autě bych zařadil dokonce ke klenotům natural horror) a zpočátku potěší snaha o prosazení buranství a jatek alá Texaský masakr. Bohužel na scénu nastoupí idiotský mužský hrdina, scénář se ubírá nudnou vztahovou cestou a znásilňuje divákovu inteligenci každým činem i replikou dvojice nezajímavých buranů. Střih je často zmatený, což se projevuje hlavně v závěrečném boji s obludou, a tak zbývá na odiv jenom povedený soundtrack, vynalézavá kamera a samozřejmě prasátko, které nikdy nezačne působit vyloženě směšně. Spíše na 2*, ale za úvod a pár dobrých nápadů přilepším.. (18.01.2018)

Prasečina, chtělo by se říct... samozřejmě, je to pěkná blbost. Jenže je to taky blbost s ojedinělou atmosférou a sugestivním audiovizuálem, geniálně podtrženým přepálenou démonizací zvířecího zabijáka. Skoro jako prase z pekla! Vepřovej ďábel! Démonická svině! Scéna, v níž vzteklej divočák utíká do tmy i s kusem baráku a stále hrající televizí je jedna z mých top hororových momentek. Málokterej film je navzdory svý nízký profláklosti tak půvabně neotřelým kusem hororových pustin. Každopádně chápu, že v osmdesátkách frčely spíše stupidní teenage slashery, než neortodoxní WTF béčka s pošahanou mytologií. (07.06.2017)

Zvířecí a monster horory mám velice rád, zvláště pak starší kousky. Takže jsem se po solidním Proie (2010) začal poohlížet po dalších „kančích“ filmech a pár jich našel. Tento kousek jsem viděl kdysi jako malý, ale moc jsem si ho nepamatoval. Proto když jsem na něj po letech zase narazil, byl pro mě „jasnou volbou“. O tom že jde o klasickou průměrnou osmdesátkovou podívanou nemůže být ani pochyb. Pokud člověk nebude čekat žádné zázraky, užije si tuto australskou podívanou tak jako já. Je však potřeba se oprostit od všech předsudků nad tím, že v celé své kráse, divočáka mockrát neuvidíme, takže se musíme spokojit většinou s jeho tlamou. Jak se později ukáže, byl to dobrý tah. Díky tomu měla atmosféra slušný náboj, který se postupem času pěkně stupňoval a to i zásluhou dvojici „retardovaných“ bratří. 60% (26.05.2013)

Strašně zestárlé po formální stránce. Režijní postupy vyjadřování stísněnosti a strachu kamerou a střihem, ve své době kreativní, cool a působivé, jsou dnes již béčkově směšné a rušivé. To je právě rozdíl mezi vizionářskými tvůrci, kterých žánrovky pořád fungují (Spielberg) a dočasnými hitmejkry, kteří zůstali zakleštení v jedné žánrové sezoně (Mulcahy). Představte si, že by takovouhle hudbu a kamerové fígle měli Jaws... Surealistická výprava a atmosféra Razorbacka se mi ale líbili i dnes. Takovej perverznější Edgar Allan Poe :-) (08.04.2019)