The Happiness of All Mankind (E04)

To máte v hlavě takovou dichotomii, zdali pokračovat ve sledování těch hrůz a následků v mrazivé, avšak velmi dobré sérii Chernobylu nebo raději být ušetřen těchto záběrů. Je však zřejmé, že jsem se rozhodl pro první možnost. Trochu „méně“ depresivní, nežli záběry z nemocnice a z pozdějšího nakládání s „nebezpečným odpadem“, nicméně i tento díl zanechá v hlavě velmi nepříjemný zážitek. Přes počáteční scénu s houževnatou babuškou, vybíjení zvířat, které se svým „neštěstím“ ocitly v inkriminované oblasti, až po odstranění grafitu ze střechy tento díl nenechá diváka klidným. Surová a děsivá podívaná si ale pořád udržuje vysoký standard - 90%. Co nám přinese konec seriálu? (29.05.2019)

Co se stalo, byla katastrofa, kterou nikdo nesnižuje. Tenhle díl ukazuje následky širšího měřítka katastrofy. I tohle je strašná špína. Proto jsem doufala, že mi scénář neukáže porod jedné z hlavních postav (mám špatnou paměť na jména, sorry). Nejdůležitějších 90 vteřin vašeho života? Kolikrát neopakovaně....a zbytku hezký živit. Jo, jasan. V podstatě celý díl jsem seděla, nehla se a měla ruku předloženou na puse. Jako kdyby to mohlo něco snížit. Bohužel nemohlo. (11.07.2019)

Aj aj aj, čekal jsem propad, takže nejsem překvapen, ale ne až takový. Už je to jen huhlání do vyčpělé situace. Iritoval mne ten dement, tuším Pavel, a střílení zvířat. Nic objevného už tu nebylo, a pátrání mne už v podstatě nezajímalo. Myslím, že kdyby tento seriál skončil třetím dílem, měl by i ode mne slušné hodnocení. Na pátý díl půjdu víceméně s nechutí, ale chci to vidět celé. (26.04.2020)

Odklízení trosek na střeše, sovětské zmírňování pravdy před světem, následky ozáření na matky a jejich děti, tyto věci beru jako velmi důležité v tomto díle. Ale až moc sentimentální vyvražďování fauny či téměř sto-osmdesátková otočka lidských osobností u Ščerbina, ale i u Legasova mě nemile překvapila. ... (03.06.2019)

... A veru že aj vyviedla (ak by ste akurát náhodou tápali, o čom je reč, tak nadvädzujem z predch. recenzie, z konca), lebo som normálne omámený, ešte stále v nemom úžase, akoby som si pripadal byť mimo realitu, a to len preto, ako famózne ma tvorcovia zamestnávajú extrémne pôsobivou atmosférou, akú som počas sledovania v televízii snáď ani nezažil ? Občas ma táto filmová vlastnosť naprosto opantá vo filme (ani nepamätám, kedy to bolo naposledy), ale v seriáli, tak to je iná káva, že to s takou pravidelnou vervou vkuse dokážu transformovať do obrazu, až je človek sakramensky vyvedený z mieri. _ Je to neuveriteľné, ale hodina sledovania každej jednej epizódy utečie, ako rýchlosť svetla, skrátka, naplno sa ponoríte do pozerania, že ani čas okolo seba absolútne nevnímate, iba žeriete jednu sekvenciu za druhou, keď si v duchu želáte, aby to ešte chvíľu potrvalo. Tentokrát sa prelínajú väčšinou dve udalosti, t.j. strihovou skladbou sa „neustále” presúvam z miesta na miesto, kde zábery zo strechy elektrárne, ktorú prišli vyčistiť od grafitu mnohí odvážni jednotlivci, je strhujúca ! Ručná kamera tam ide rovno s týmito hrdinami, v brilantnom, neprerušovanom, cca. 90 sekundovom zábere bez jediného strihu, a vy vtedy máte po celom vašom tele samé zimomriavky. Už keď som načrtol, čo nás ešte čaká, tak i voľne žijúce zvieratá to majú dávno spočítané, teda, aby som bol konkrétny, domestikované, ktoré obyvatelia nevzali so sebou. Tu si zahral „dotieravý chalan” zo Zabitia posvätného jeleňa, a toho to začalo poriadne baviť. Fares Fares mi bol taktiež veľmi povedomý, ale nebol som si hneď tak istý. _ Blíži sa finále, a ja si čoraz viac uvedomujem, že som mal tú česť s veľkou seriálovou - UDALOSŤOU, nielen roku 2019... (19.06.2019)