Jméno růže

Umberto Eco patřil ke generaci evropských intelektuálů, kteří byli formováni odporem k televizi jako médiu, ve kterém spatřovali základnu pro lacinou zábavu nejširších mas konzumentů. Už z principu byli přesvědčeni, že jakékoliv dílo musí být sežvýkáno a vyplivnuto tak, aby uspokojilo dostatečně velkou cílovou skupinu. Proto by nebyl výsledkem práce televizního týmu, který se pustil do zpracování jeho kultovního románu, překvapený a zklamaný. Nejspíš by se naopak bavil a prohlašoval, že přesně tohle čekal. Osobně jsem kdysi ovlivněný románovou předlohou měl problém přijmout beze zbytku filmovou verzi, protože mi přišla osekaná o filozofickou a spirituální rovinu. Přitom Annaudův snímek vychází vedle téhle série jako excelentní atmosférická záležitost se skvělým castingem. Johna Turturra mám na čtvrtém místě v oblíbených hercích a to mluví za vše. Nicméně si ho budu navždy pamatovat jako advokáta z Jedné noci, nikoliv jako františkána ze Jména růže. Schází mu pod strništěm vousů to charisma, které čišelo z mužné postavy Seana Conneryho. Podobně dopadá i srovnání Christiana Slatera s Damianem Hardungem. Annaud objevil mj. pro kinematografii výraznou tvář Rona Perlmana a tak by se dalo pokračovat. Jeho film byl nabitý atmosférou, což se o seriálu nedá říct ani náhodou. Hezké kulisy, ale chybí v nich skutečný život. Je evidentní, že tvůrcům šlo o posunutí děje směrem k dobrodružnému a romantickému žánru, což je to poslední, o co Eco usiloval. Tady nejde o rozvinutí nějakých motivů, ale o znásilnění literární předlohy. Eco byl známý svým puntičkářským lpěním na historických reáliích, tohle si dělá z historie holubník. Hodnotit hvězdičkami nebudu, protože vzdávám sledování po dvou epizodách. Ale jsem si jistý, že s přibývajícími díly bych trpěl čím dál víc. (26.01.2020)

Vôbec neviem čo si o tom myslieť. Vlastne som v šoku z toho, ako je možné geniálne dielo sprzniť a urobiť z neho takýto paškvil. Celý príbeh sa utápal v zbytočnosti konania okolo postáv a tiež hodnú chvíľu trvalo, kým si človek na tú záplavu mien zvykol (a to som čítal knihu). Tiež milostná linka okolo tých mladých nebola bohviečo. No najviac vadilo to, že narozdiel od geniálneho predchodcu, tu nebola skoro žiadna atmosféra. Celkovo veľké sklamanie. Veľmi slabý priemer. Hlavne za výpravu a hercov. 50/100 (09.04.2020)

Tohle je velké překvapení, krásné zpracování, propracované pěkné dialogy, skvělý dabing a filozoficky možná mnohem hlubší, než můj srdcový film od jedinečného Jeana Annauda. Kniha je skutečně těžký balvan popisnosti, ale kriminální linii příběhu zkrátka miluji. Nebýt násilné vsuvky Fra Dolcinovi mstitelky, určitě dám 5 plných a s úctou. (20.10.2020)

Knihu som nečítal, ale veľmi na mňa zapôsobil Sean Connery v roli Williama von Baskerville v Annaudovej verzii. Na tomto seriály ma zaujala hlavne dĺžka skoro osem hodinových epizód. Bol som zvedavý, čo také je tu navyše, alebo iné oproti brilantnej filmovej verzii. Zo začiatku ma to celkom bavilo, ale potom som zistil, že okrem toho, že je to zbytočne rozťahané, odpútavajú od vrážd pozornosť vedľajšie postavy, ktoré moc nemajú čím zaujať. Čo sa týka hereckého obsadenie na čele s produkujúcim polo talianom Johnon Turturrom, tak je to prekvapivo fajn. Samotný seriál nie je zlý a určite ho odporúčam tým, ktorý žeru Conneryho ako františkána a aj keď som sa vyložene nenudil, pretože príbeh je stále dobrý (temná klaštorová výprava nechýba aj keď toto je trošku "čistejšia verzia"), zistil som, že Il Nome della Rosa s roku 1986 je oproti tomuto skutočne vybrúsený kúsok. 70% - 3* (03.02.2021)

„Sme na mieste, ktoré Boh opustil.“ - „Poznáš snáď miesto, na ktorom by sa cítil doma?“ Johnovi Turturrovi asi preplo zo série Transformers a tak sa rozhodol, že bude ako producent, scenárista a hlavná herecká hviezda kryť seriálovú adaptáciu kultového románu Umberta Eca, podľa ktorého v 80. rokoch natočili najslávnejší film zo Stredoveku na svete. Ale bokom iróniu, treba priznať, že nakoniec ma to relatívne bavilo. Je to rozhodne iné, ako famózny film. Hlavne vizuálne chudobnejšie, stokrát menej temnejšie, dvestokrát menej úchylnejšie a herci sú nazvime to štandardní (keď to porovnáte so všetkými tými famóznymi ksichtami z filmu, tak je na mieste sklamanie). Ale vlastne sa mi (svojím spôsobom) páči, že tvorcovia nekopírovali, ale išli si svojou vlastnou cestou. Problém vidím v tom, že tá cesta je nudná (dejová línia s „lukostrelkyňou“ to takmer celé zabila) a či chcete, či nechcete, nedokážete sa pri jej sledovaní zbaviť intenzívnych spomienok na Annaudov parádny film. Seriál nie je zlý, ale vychutnáte si ho predovšetkým ak (po)zabudnete na film a ak ho budete pozerať v televízii ideálne v konštelácii nový týždeň nový jeden diel. A vonku, za oknami, bude panovať sychravá noc. Ak by som to mal pozerať na jeden záťah počas bieleho dňa, asi by som to vnímal negatívnejšie. (01.03.2020)