Jméno růže

Přenést nejslavnější román Umberta Eca do podoby osmidílného televizního seriálu nebyl špatný nápad, jenže tvůrci jej uchopili za ten nejblbější konec, jaký mohli. Příběh je naprosto nesmyslně nastaven o dějovou linii s pomstychtivou amazonkou, jež je na ústřední zápletku naroubována necitlivě a vzhledem k závěrečnému vyústění nemá mnoho významu. Opatství sice působí velmi podobně jako v Annaudově filmu, nedostává se mu ovšem takového tajemna a špinavosti. Z herců snad jedině Rupert Everett v roli inkvizitora se přiblížil ďábelskému charismatu F. Murray Abrahama a Damian Hardung coby Adso se rovněž přiblížil Christianu Slaterovi. Johna Turturra mám moc rád, i tady se snaží, ale budu si jej radši pamatovat jako úlisného podrazáka z Millerovy křižovatky než jako Viléma z Baskervillu. Této postavě v jeho podání schází hřmotné charisma Seana Conneryho a působí spíše jako vystrašený zajíc, než moudrý mistr. Vyniká to především v konfrontacích s Bernardem Gui, přičemž by měli být rovnocenní protihráči. Někteří herci přehrávají až to není hezké (především Salvatore a Berengar). Za výše uvedené klady dávám 40%, i když závěr to hodně pohnojil a díky hloupé nedotaženosti a absenci katarze bych jej poslal do odpadních vod. (07.03.2020)

Vôbec neviem čo si o tom myslieť. Vlastne som v šoku z toho, ako je možné geniálne dielo sprzniť a urobiť z neho takýto paškvil. Celý príbeh sa utápal v zbytočnosti konania okolo postáv a tiež hodnú chvíľu trvalo, kým si človek na tú záplavu mien zvykol (a to som čítal knihu). Tiež milostná linka okolo tých mladých nebola bohviečo. No najviac vadilo to, že narozdiel od geniálneho predchodcu, tu nebola skoro žiadna atmosféra. Celkovo veľké sklamanie. Veľmi slabý priemer. Hlavne za výpravu a hercov. 50/100 (09.04.2020)

Vilém z Baskervillu, už vzhledem ke své inkviziční minulosti, vyhledává zločin, který kolem něj krouží a chce jen jeho. Na počátku bylo slovo, ze slova se stala kniha, podstat knihy a podstat zločinů vedou ke zločinci; tak alespoň gnostikové. To je ale jen jedna z mnohých facet z Ecova románu "Il Nome della Rosa", jeden ze znaků, se kterými si Eco, jako semiotik, hraje jako kočka s myší. Jeho pokus o přeložení (dekódování) "středověku" do pochopitelného tvaru lidem postmoderní doby, selhává. Nejenže to nejde, nespíš to není ani zapotřebí... Battiatova "rozšířená verze" láká tím, že vysloví něco dosud nevysloveného, možná i objasní nemyslitelného. Ale chyba lávky! Nic takového! Časový prostor několika hodin je vykryt povětšině akční výplní, neorganicky vkládanými, byť očekávanými, flashbacky atd., čímž se z luštění znaků dostáváme stále více do oblasti "fantasy". Od Anaudova citlivého zpracování, jsme se tedy nedostaly dále, žádný pokrok, ale (jak navrhuje Masaryk) odkrok... Nunc ubi Regulus aut ubi Romulus aut ubi Remus? / Stat ROMA pristina nomine, nomina nuda tenemus - Kde je Regulus a kde Romulus a Remus? / Ze stravěkého Říma zůstalo jen jméno, jen jména uchováváme." Ecovi se se víc než ŘÍM líbila RŮŽE. Mně ostatně také. (23.02.2020)

Bohužiaľ sa autorom nepodarilo zobraziť čaro prostredia, v ktorom sa dej tohto skvelého románu od Umberta Eca odohráva tak dobre ako vo filme so Seanom Connerym a Christianom Slaterom z roku 1986. Rovnako nezabudnuteľný bol aj Volker Prechtel, česť jeho pamiatke. V seriály sa nepodarilo tak dobre zachytiť dobovú atmosféru ponurého stredovekého kláštora, tvorcovia sa pri prestrehoch občas pozabudli a v Piemonte v lese, kde sa Adso stretával so svojou ružou bolo takmer leto kým v kláštore treskúca zima, niektoré z prestrihov dokonca v animácii ani nezodpovedali pôdorysu kláštora a v záberoch z diaľky vyzerá rozľahlý ale v tých z dvora je všetko umiestnené tesne pri sebe. Prvýkrát, ako dieťa som sa na film z roku 1986 ani nedokázal pozerať, tak ma mnísi a ich výzor vystrašili. V tomto príbehu bol snáď iba Salvatore ako tak odpudivým, inak to boli ukážkový herci. Aj dej príbehu sa v istých momentoch príliš liberalizoval, nenávisť voči cirkvi a jej majetku a femme fatale aby si aj žienky prišli na svoje. V príbehu, ktorý sa odohráva v stredovekom mužskom kláštore. V každom prpade seriál za pozretie stojí ale opäť to bude ten prípad keď sa čitatelia knihy nebudú stačiť diviť ako sa ich vysnívaný príbeh mení na sotva priemerné divadielko. ****Ďalší zaujímavý komentár - gudaulin. (17.02.2020)

Dosud jsem nenašel stoprocentní odvahu přečíst si knihu, ale filmovou adaptaci uctívám, neboť jde o jeden z nejgeniálnějších filmů všech dob. K nové výpravné seriálové adaptaci jsem tedy přistupoval malinko s odstupem, nicméně po chvíli bylo jasné, že se není čeho bát. Nové Jméno růže je adaptací, která na tu filmovou samozřejmě nemá, ale i tak je vynikající, a vzhledem k rozsahu je tam na všechno tak nějak víc času, takže je všechno v pořádku. Obsazení je mimořádně povedené, stejně tak výprava a hudba, režie a scénáře plné strhujících a mimořádných dialogů. Je pravda, že jsou v seriálu místa, která to trochu roztahují a zbytečně narušují, ale není to nic hrozného, navíc hlavně druhá polovina je už strhující od začátku do konce. Jen tomu schází ta atmosféra, kterou měl film a co se týče obsazení, tak snad jen Everett byl lepší, než F. Murray Abraham. Seriál je skvělá záležitost, ve které je ta detektivní zápletka zpracována výborně, zbytek už o něco hůř a který by možná bylo lepší vidět v celku. Ale který hlavně stačí vidět jen jednou. Na rozdíl od filmu. I přesto jsem náramně spokojený a mám z nového zpracování velikou radost. Tyhle velké evropské projekty fakt stojí za to. 75%. (22.02.2020)