Král

Výborný historický film, kterému lze jen těžko něco vyčíst. Silně nekompromisní a který se vám dokáže zarýt pod kůži, ale takovým tím přirozeným a nenuceným způsobem. Výborní herci v čele s Timothée Chalamatem, toho pozoruji už nějaký čas a nejednou všem dokázal, že je výborný herec, ale tady poprvé ukázal, že dokáže uhrát i silně charismatické postavy a dokáže utáhnout celý film. Věřila jsem mu každou větu, každý výraz, každou emoci. Všechny jeho pocity dokázal z TV přenést na mě. Díky bohu za Netflix, který se nebojí investovat do takto originálních a lehce riskantních projektů. P.S. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděla film, ve kterém jsem opravdu dokázala vnímat, jak těžké muselo být se hýbat a bojovat s brněním vážicím několik kil. Každý pohyb vojáka a speciálně scény jeden na jednoho působily neuvěřitelně realisticky. (05.11.2019)

Netflix se pochlapil a natočil ponurý, špinavý a velmi věrohodný historák, který se může směle srovnávat s těmi nejlepšími v daném žánru. Nedočkáme se sice žádných opulentních bitev za hřmotné muziky Zimmera, ani kamerových hrátek s digitálním Colloseem, přesto něco málo akčnění tam je a žádnou ostudu si tvůrci v tomto aspektu neudělali. The King jde ale jiným směrem a je to žrejmé už od počátku. Veskrze tiché, plíživé drama o politikaření, pletichaření a špinavém středověku, kde jsou jen poddaní a nebo nepřátelé. King stojí a padá především na realistickém podání látky o které pojednává a na Chalametovi, který zraje jako víno. A když nakráčí před vojáky se svým proslovem, je vymalováno. (26.10.2021)

Už si ani nepamatuju, kdy by mě nějakej historickej film takhle uchvátil kombinací neskutečnýho herectví a castingu (Timothée jako vždy božskej a Pattinson, na to, jak měl málo prostoru, mi v hlavě bude sedět nejspíš ještě hodně dlouho), neuveřitelně realistický výpravy, cílevědomý režie, parádní hudby a naprosto luxusního scénáře (dialogy!). Neznalost historie je v tomto případě spíše výhodou - nebo alespoň pro mě byla. (07.04.2020)

Arkapaw občas vykouzlí čarokrásný záběr (noční střelba trebuchetem) a Edgerton si užívá pěkně napsanou mentorskou roli na své zavalité tělo, nicméně tím jsou chvalozpěvy na Michôdova naivního Jindru u konce. Ta toxicita mužského světa, břemeno vládnutí mezi mlýnskými kameny zájmů a touha obklopit se oddanými s vědomím, že „král nemá přátele, má jen přívržence, nebo nepřátele“ nemají dost síly přesvědčit a otevření královských očí dcerou Deppa tomu nasadí korunu. Historické nepřesnosti zašlapané do bahna tvůrčími záměry si už člověk zvykl tolerovat, horší je to u filmů s těmito ambicemi u černobílosti postav (prohnilý zástupce církve, žabožrouti rochnící se v morálním úpadku). Srovnávat to s Kurzelem, protože Shakespeare, Albion, Arkapaw, bláto a krev? Nejde to. Jeho Macbeth měl vizi, tady ta snaha o to být jiný skončila nijakostí. A stavět výkon Štáfka Chalameta na úroveň Fassbendera je stejně troufalé, jako si myslet, že Pattinsonův dauphin prožije Vánoce na blátě.. (21.11.2019)

Postava Jindřicha V mi není zase až tak neznámá, protože jsem se s ní setkal již na divadelních prknech ve hře Jindřich V podle hry alžbětinského velikána Williama Shakespeara a taktéž na filmovém plátně ve stejnojmenném filmu , který režíroval Kenneth Branagh. Minimálně první půhodinku jsem si myslel, že koukám na nějaký životopisný portrét nějaké celebrity ze středověku, jelikož nám náš hrdina neustále chlastá, souloží, zvrací a celkově žije život ve stylu Anarchy In The U.K. Ale pak mu umře jeho milovaný papá, kterého ze srdce nenáviděl a chtě, nechtě nastupuje na anglický trůn a jakoby mávnutím kouzelného proutku se z hospodského povaleče stává nelítostný král se vším všudy. Na radu svých upřímných a pravdomluvných rádců se vydává do Francie, aby pokračoval ve smysluplné stoleté válce. V druhé půli vidíme přípravy na jednu z největších bitev výše zmíněného konfliktu, který se do dějin zapsal jako Bitva u Azincourtu. V pěkně vylíčené bitvě vidíme krásné souboje udatných rytířů, kteří jsou všichni stejní, takže nevím jak to ty chytrolíni poznali komu mají useknout tu hlavu, asi podle čuchu. Z jedněch byl cejtit camembert a z druhejch čedar. Ale to jsou jen takové maličkosti, kterých si všímám, jelikož jsem hnidopich, tak to též napíši do mé recenze. Ale jinak to byla velice příjemná exkurze do hodin dějepisu ve které mnozí představitelé hereckých rolí zahráli své maximum. Pro příklad uvedu slizkého dauphina, kterého nám lišácky předvedl herec známý z upíří ságy a který má krásné jméno připomínající jistý druh zeleniny. Myslel jsem tím amerického fešáka Roberta Pattinsona. Dále se zde objeví půvabná dcera amerického herce Johnnyho Deppa Lily-Rose Depp, která si zde zahrála budocí manželku Kateřinu z Valois. Za celkem podařenou podívanou s historickými kostýmy a dobře vystihnutou dobovou atmosférou dávám zasloužených 80%. (27.08.2021)