Obsahy(1)
Z amerického Oregonu přilétá na pražskou Ruzyň emigrant Vlastimil Reiner (Jiří Schmitzer), válečný veterán a bývalý politický vězeň. Je mu už hodně přes osmdesát, je připoutaný na invalidní vozík a do značné míry odkázaný na pomoc ostatních. Proto na něj už na letišti čeká Antonín (Ladislav Mrkvička), dávný kamarád z protikomunistického odboje. Záhy vyjde najevo, že Vlasta přijel do Česka uskutečnit poslední misi svého života. Chce vypátrat a zabít komunistického prokurátora Václava Mráze, kterého porevoluční soudy nedokázaly nebo nechtěly za jeho zločiny z 50. let potrestat. Vlastimil přemluví Antonína, aby mu s akcí pomohl. Tonda si vypůjčí od vnuka starou obytnou dodávku a upraví ji tak, aby se v ní mohl Vlasta pohybovat. Oba starci vyrážejí na pro ně velmi obtížnou cestu za odplatou. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (355)
Tady záleží na optice, jakou se na to díváte. Pokud vám nejsou známy osudy plukovníka Raichla a vyrovnávání se s komunistickou minulostí nepovažujete za téma, uvidíte "jen" slušně natočený a precizně zahraný kousek o pomstě dvou staříků se vším, co k pokročilému věku patří. V tomto případě chápu, že tu leckdo film označuje jako tragikomedii. Jestliže ale nejste k námětu tak úplně lhostejní či se vás nějak přímo dotýká, vzbudí ve vás Dušek s Provazníkem obrovskou hořkost přecházející v nasranost na všechny, kteří nesou zodpovědnost za bagatelizaci bolševických zločinů a krytí jejich původců. Jinak jestliže byl pro mě Švehlík jasným adeptem na Českého lva, tak Schmitzer můj názor celkem záhy změnil. 100% ()
Vyrovnávanie sa s komunistickou minulosťou pokračuje ďalej... a tento fakt je nielen dôležitý ale i prospešný. Film Staříci je veľmi jednoduchý, až by sa dalo povedať "televízny", v jednoduchosti je však veľká sila. Oceniť treba predovšetkým dvojicu hereckých veteránov Jiřího Schmitzera a Ladislava Mrkvičku, ich postavy zdokonalili presnosťou, sústredenosťou a veľkým citom. ()
Výkony obou herců jsou nezapomenutelné. Musím před nimi hluboce smeknout. Jako postava Jiřího Schmitzera se opravdu zapomenout nedá. Pořád ho mám před očima, když si vybavím jeho jméno, tak moc se mi vryl do paměti. Pomsta a touha po spravedlnosti je velmi silný hnací motor. Ten dokáže udělat divy. Stáři prostě není pro sraby. ()
„Nevím čoveče.“ - „Co nevíš?“ - „Musím si to ještě promyslet.“ - „Já sem to už promyslel všecko za tebe.“ - „No právě.“ Zatímco Teroristka (také řešící otázku pomsty), byla tak dlouho žánrově rozkročená mezi dramatem a komedií, že se to nepodařilo ukočírovat a výsledek byl dost nevyrovnaný, Staříci jsou až na pár momentů čistokrevným dramatem a fungují mnohem lépe. A to jde v případě režisérské dvojky dokonce o jejich filmový celovečerní debut. Začátkem úspěchu je naladit se na tempo. To rozhodně není zběsilé, právě naopak, kopíruje „rychlost“ obou mstitelů. Pokud se to divákovi podaří, začne vnímat jednotlivé, zdánlivě obyčejné překážky jako malé bitvy vedoucí k té rozhodující, a mnohem snáze se emocionálně na „úderné“ duo naladí. A pak je jedno, že jde o 2 sotva hýbající se muže nad hrobem (jejich dodávka je na tom stejně). Štěstí, nápaditost, vůle a „mimikry“ (špatný fyzický stav) pomohou, ale je jasné, že se plukovník Rajner vydává na svou poslední misi…A nekompromisní konec mě překvapil. Celkově dávám solidní 4*. ()
Ten zmrd, ten hajzl, ten zasranej komunistickej prokurátor s krví na rukou našich nejlepších lidí, co dožil v domově důchodců se jmenova Karel Vaš. Když jsem v rámci samostudia u řady jeho obětí narážel na stále stejné jméno prokurátora, kladl jsem si otázku jak mohl tenhle hajzl dožít v klidu v teplé posteli zaopatřen státem vším tím co svým obětem odpíral nebo rovnou navždy vzal. Ten hajzl nechípnul takto v klidu v osmdesátých létech, ale v roce 2012 !!! V mnoha případě dávno po těch, co tak tak přežili lágry (o popravených a ubitých nemluvě) a komanče a kteří se alespoň dožili částečných satisfakcí po revoluci v roce 89. zemřel ale přeci jen s jedním bolem v jeho komunistickém srdíčku... Strašně ho štvalo, že na stará kolena nedostal hodnost generála hajzl. Ani jedna výčitka. Dyť se všichni přiznali hájil se ! A tak jsem si i já kladl otázku - ó spravedlnosti s miskami v rukách, neměla by jsi někdy ten šátek z očí sundat? Opravdu měříš všem stejně? Jak je možné, že tyhle dobytkové nejsou někde na nevytápěné cele 2x2m se sklápecí pryčnou, hadrem místo deky a dírou v zemi v rohu místnosti místo hajzlíku. že jsou dnes staří? Nemohoucí? A oni to řešili když podepisovali rozsudky smrti a tvrdé káznice na dlouhá léta? Pomsta prý nic nepřináší dobrého, ale co když pomsta je někdy prodlouženou rukou spravedlnosti? Jestli někdo spoléhá na Boha, že si to dotyčný někde tam pořádně odskáče, že to za nás dá Tamten do cajku, tak já ne. A proto tomuto filmu velmi rozumím. A rozumím i důvodům proč asi tento film vznikl. Je to prostě ta bezmoc těch, co se snaží dodržovat právo a ono často právě proto straní gaunerům z důvodu promlčení, nestatku důkazů, skartovaným spisům... Tahle road movie, byť pomalá byla prostě skvělá. Poslední mise dvou veteránů, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Mise plná neuvěřitelných překážek, mise nebezpečná s možností ztrát... Ale u poslední mise člověk nemá moc co ztratit, navíc to má v tom věku sakra dobře promyšlené a je jasně rozhodnut do toho jít. Mrkvička a hlavně Schmitzer hráli na jedničku ! Vzpomněl jsem si na Bumerang (1997) jak tam coby mukl na pryčně skládal pod deku své vyzáblé tělo a jsem moc rád, že zrovana jemu se jako bumerang vrátila tato role. V postavě plukovníka to bez zaváhání, moralizování a zbytečných keců alespoň filmově nandal všem komunistickejm sviním tak jak se mělo stát hned po revoluci. Dneska už zase vystrkují rohy a člověk jen zírá jak jsou lidi nepoučitelní. Tleskám tvůrcům a vkládám 5 nábojů do zásobníku. * * * * ()
Galerie (22)
Zajímavosti (26)
- Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička se během natáčení natolik sblížili a padli si do noty, že štáb mnohdy nepoznal, kdy se vžívali do rolí a kdy ne. Režiséři Dušek a Provazník zažili situaci, kdy herci se tvářili, že se je chystají zabít. (vyfuk)
- O generálu Pravomilu Raichlovi, jehož životem je film inspirován, byly natočeny dokumenty Poutník v krajině paměti (1993) a Navzdory osudu - Pravomil Raichl (2003) a napsána kniha „Pravomil Raichl - Život na hranici smrti“, jejímž autorem je Jaroslav Čvančara. (sator)
- Název filmu se objeví až na jeho konci. (Duoscop)
Reklama