Kdo si myslíš, že jsem

Komorní drama s půvabnou Juliette Binoche, která si celý snímek ukradla jen pro sebe.. Příběh Claire je moc hezky napsaný, parádně vystavěný a až samotné finále rozplete všechny pohnutky a motivace jednotlivých postav, zejména životní cestu a křižovatky křehké Claire.. Pochvala ode mne i za nádhernou hudbu, talentovaný Ibrahim Maalouf zaslouží smeknutí klobouku.. (06.01.2023)

„Nikdy jsem se necítila tak živá. Nepředstírala jsem, že je mi 24. Mně bylo 24.“ Nevinný úvod. Vytvoření falešného profilu, přidání si milencova kamaráda na Facebooku ve snaze dostat se blíž. A pak se subjekt zájmu změní. Osamělá Claire se poddá virtuálnímu vztahu s mladíčkem, přičemž se pevně drží falešné identity. Do té se vnořuje stále hlouběji a přebývá v ní častěji. A divák tuší, že to nemůže trvat věčně…Hra s lidskou důvěrou, city, sny a představami mě bavila. Přitom si Nebbou umně hraje i se samotným divákem a jeho očekáváním. A pak je tu hlavní hrdinka s její sobeckou manipulací, kterou ale divák lidsky chápe. A vše funguje i díky výtečné Binoche. Ta místy opravdu mládne (aby vzápětí výrazně zestárla). Jistě, s přispěním výborné práce maskérů a kostýmové sekce, ale stejně, vy jí to omlazení věříte, a stačí jí k tomu jen letmý úsměv či zajiskření v očích. „Prozrazení“ je dost naivní, ale vlastně je to má jediná výtka. Naopak ta neschopnost uzavřít 1 životní kapitolu byla dost uvěřitelná a celkově jsem byl spokojený, za mě silné 4*. (09.01.2022)

silný příběh založený na umění Binoche.Claire opustil partner,děti taky nic moc a její přednášky nenavštěvovalo mnoho studentů.Psychika na šrot.A na krku zatracené stáří.Založení falešného profilu bylo jen dílem okamžiku.Dala si falešnou podobu ale myšlenkové pochody, které očarovaly Alexe ,byly pravé.Byly to její pocity.Scéna na nádraží,kdy Claire zjistí že v reálném životě by o ni Alex ani okem nezavadil,ji zdeptala.A dál už to šlo dolů vodou.Vzdáleně se to podobá příběhu ze seriálu Zlatokop kde hvězdí Julia Ormond.Obě herečky, Binoche a Ormond ,byly ve svém mladém věku za sexsymboly. (18.02.2023)

Překvapení. Film není ani trochu povrchní, to postava se tak chová, ale každá její zdánlivě povrchní snaha má svoji hloubku ve strachu ze života v opuštěnosti a samotě, v nejistotě, zda bude alespoň v nějaké - třeba i nevlastní - podobě přijatá, či v hrůze vědomí, že přijatá není a možná už nikdy nebude. **** Nepříjemně citlivě a dobře zahrané, každé to zacukání mimických svalů, nejisté zatěkání očima, zachvění brady, taková zranitelnost a zraněnost, že při pohledu na ni musí trnout v každé holce už od třiceti výš. **** A vynikající scénář. Je tam jeden záběr, to místo v metru - nad městem visící skleněná kukaň, slepá ulička, odkud nelze pokračovat dál. Místo, kvůli němuž lze natočit film, nechat jednu postavu zemřít a druhou zírat skrze skleněnou stěnu do nedosažitelna. **** Mohl by to být konec, ale je to jen první z možných konců. Bude zoufaleji, hůř, když si Claire ani v soukromých fantaziích nepřipustí, že by mohla být milováníhodná mladším mužem, či vůbec ještě někým, a přesto si nemůže pomoci, aby na osudu neškemrala o drobky ze stolu, bez ohledu na to, co zlého může objektu své rozporuplné touhy svou potřebou a váhavostí ve skutečném životě způsobit. **** "Všechno už je zase možné", dozvídá se - a jestli ho svým strachem nechat se milovat a současně závislostí na té svůdné představě nezničila napoprvé, může v druhém kole zničit o to víc, jeho samého i s mladou rodinou. **** Vynikající analýza mechanismu nezáměrné destrukce, kde zdánlivě nepatrné kumulované vstupy mohou mít nedozírně vážné výstupy, aniž by kdokoli vlastně chtěl způsobit něco zlého. *~ (13.10.2020)

No, pořádně do toho zahučela, paní profesorka. J. Binoche to odehrála fantasticky, uvěřitelně. --- To je s emancipací těžký. Ženy hrají hokej, pracují i jako kovářky, tady je to profesorka... Jsme nucené v něčem uspět, čili o to usilovat. Takže už holkám nepřijde na mysl "pravidlo pro ženy podle DM:  Nikdy neuháněj a neusiluj o chlapa! Je to jeho práce/zábava." (06.02.2022)