Nový papež

Nový papež začíná tam, kde skončil Mladý papež. Proč to zmiňují hned na úvod? Protože jeden bez druhého, je jen polovina celku. Celku, který je dokonalý! Druhá série je mnohem více provokativní, mnohem více lidská a smyslná. Zatímco po první serii ve mě zůstávala skepse, druhá ji přetavila v pochopení. Ani jedna bez druhé nefunguje, tak jak má. Sorrentíni možná vystihl podstatu dnešního měnícího se světa v kontrastu s líným a stagnujícím molochem zvaným církev. A ano, možná by to opravdu chtělo aktualizaci bible. Celá tahle story je mnohem více uvěřitelnější a lidštější, než o co se na venek Vatikán snaží. Církev, na kterou by i ateista jako já byl ochotný pohlížet s pochopením. Je to geniální. Apropo, nikdy jsem se netěšil a neužíval si intro, jako tady. Pro mne se tyto dva počiny v celku, staly dechberoucí záležitosti. Což považuji při mém vztahu s církví, trochu jako zázrak. (03.04.2020)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)

Tento Sorrentinův seriál je dalším, ještě vytříbenějším pokračováním předcházejícího MLADÉHO PAPEŽE. Připočteme-li k tomu merita Husovy či Lutherovy kritiky zesvětštělého kněžství jejich doby, výrazy jako peleš lotrovská, papeženci a řada dalších nemohou nepůsobit jako alespoň zčásti současné. Prohnilost halená cudně do výrazu vystupňovaného individualismu, se neomezuje na tuto církev, charakterizovanou mj. zvýšenou pedofílií. Výsledný pocit tlumočený mimořádně vytříbenou filmovou řečí budí pocity, jež mají ke krásnu dost daleko. (01.10.2021)

Nový papež už nepůsobí tak šokujícím a překvapivým dojmem jako Mladý papež, přestože se snaží různá církevní tabu bourat možná ještě drsněji. Jenže je to už trošku nastavovaná kaše, i když zvládnutá velmi profesionálně. Sorrentino se umí na církev a náboženskou problematiku vůbec podívat očima, které nejsou apriorně předpojaté, zachovává si potřebný odstup a nadhled a svým způsobem i chápavý respekt, byť to tak možná na první pohled nevypadá. Každopádně provokuje k zamyšlení nad úlohou náboženství a církví, aniž by dával návody. A to je třeba ocenit. (21.11.2021)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. 1) Nová řada papežské story převzala od Mladého papeže jeho nejvýraznější negativum - kodrcavé nevyrovnané tempo._____ 2) Spoiler. Prostředí a postavy už nepůsobí tak mimózně a z jakoby jiné galaxie. Silně chybí Lennyho expresivita hraničící s transcendencí. Piovi následovníci už ani v nejmenším nepůsobí jako vyvolení Bohem. Zvěstování v metafyzické podobě v Lennyho režii se mění v jakýsi Soubor opatření (Jakeš a spol. jistě prominou) nových mocipánů. Šokující fascinace první řady se transformuje do sarkastické kritiky církevních poměrů._____ 3) Aby tento odklon od charismatu k pragmatismu nějak okořenil, používá režisér stále dráždivější a výstřednější vnější podněty - rockovou hudbu, sexuální scény. Kdybych použil církevní terminologii - autoři se rouhají, seč mohou, ale chybějícícho charismatického vůdce nahradit nedokáží. Konec pak jen podtrhuje tuto tvůrčí bezradnost, která vrcholí v pointě, kterou si sice přejeme, ale jejíž pragmatismus volá do nebe (kam také jinam v tomto prostředí)._____ 4) Není ovšem všechno jen horší. Méně nadpřirozena, více emocí. A ta hudba!_____ 5) Výstižný koment: tron***, ledzepfan****. (04.06.2020)