Co děláme v temnotách

1. série: Taiko, já tě miluju. Dlouho tu nebyl lepší nápad, než natočit seriál právě k What We Do in the Shadows. Novozélandský humor tady fakt nezná hranic a já u toho vždycky umírám smíchy. Každá epizoda má navíc krásných 20 minut, takže časová náročnost je nulová. S každým dílem jde kvalita nahoru a už se fakt nemůžu dočkat, jaké další bizarnosti nás čekají ve druhé řadě. V 2. sérii první tři díly vládly rozpaky a strach o kvalitu. Sice se Taika snaží zakomponovat co nejvíce nových prvků a pobavit tak diváka po všech směrech, ale zezačátku to ubíralo na vtipu a bylo cítit velké a až trochu přepálené úsilí přijít s nečím svěžím. V druhé sérii je sice lehčí rozpoznat silnější epizody od těch slabších, ale vesměs je tahle série stejně strašně super a někdy jsem měla i pocit, že jsem se tlemila víc, než v té první, takže nevyváženost je tu určitě znatelnější, ale Taika to pak dokáže dvakrát tolik vykompenzovat. Humor je prostě pořád na špici a minimálně jednu řadu by to ještě chtělo, pokud si to udrží obdobné tempo. 3. série má v podstatě stejný problém jako série druhá, kde bylo taky občas znát, že je některá epizoda slabší než druhá, nicméně je to opět suma sumárum bez zklamání a vždycky mně hrozně štve, že ta řada skončí strašně rychle. Humor možná občas lehce polevuje, ale tvůrci se znovu snaží zalepovat hlušší místa novými epizodními postavami, takže diverzita a barvitost jednotlivých dílů tomu dodává šmrnc. Nevím, jestli je to zase úplně na pět, ale asi si nechám rezervu pro případ dalších nových řad. 4. série opět začíná slibně, ale tenhle seriál už bude mít stejný problém navždy a to občasnou vyčpělost. Někdy se díl povede a směju se, někdy prostě jen uběhne a já ani nevím, jestli jsem se zasmála. Postava Nadjy furt přidává na decibelech, ale tento zdroj humoru už je pro mě lehce ohraný. Zálěží prostě na jednotlivém díle. Druhá půlka už mi přišla lehce o ničem. Otevřená dvířka jsou pro pátou sérii samozřejmě otevřená a pokud se Guillermo stane opravdu upírem, uvidíme, kam s tím příběh zabočí. Za mě už by se ale mělo pomalu finišovat. (09.07.2020)

S01-S03: Musím se přiznat, že po výborném filmu Co děláme v temnotách jsem se trošku obávala jeho seriálového bratříčka. jasnou nevýhodou je, že divák už dopředu postrádá "wow efekt", který film tolik zvýhodňoval. Velké plus však je, že Clement s Waititim zachovali podobný styl vyprávění, ale obměnili postavy a kapku rozšířili upíří svět o další postavy. Humor je i nadále skvěle stupidní, atmosféru dělá hmatatelný nedostatek penež, herci (především jejich vampírský přízvuk) jsou naprosto neodolatelní. Jasně, někteý díl je kapku slabší, jiný naopak o fous silnější, ale laťkou kvalitní absurní zábavy ani v jedné sérii nijak zásadně nehýbají. (27.11.2021)

Upíry ktorí dobývajú Staten Island alebo možno len jednu ulici ? Skvelá paródia pri ktorej sa kvalitne nasmejte. Vynikajúce nápady a tak isto aj herecké obsadenia. U mňa za 4* a tešim sa na ďalšiu sériu.Po druhej sérii zvyšujem na 5*, opäť som sa skvelo bavili, upíri si udržali vysokú latku zábavnosti a ja sa teším na tretiu sériu. (22.02.2020)

Bezuzdný smích, křeče v bránici, válení se po zemi v unikajicích tělních tekutinách… tihle dacani z Nového Zélandu mě vždycky spolehlivě položí na lopatky. A já jim za to děkuju! Jen tak mimochodem, předcházející celovečerák tahle série s přehledem strká do kapsy. Což je prakticky něco neuvěřitelného. (15.11.2019)

Přestože jsem byl k seriálové verzi zezačátku poměrně skeptický, protože mi hlavní představitelé na první pohled oproti filmu neseděli, stačil jeden díl, abych si tuto pětici podivínů zamiloval. Vtipné, inteligentní narážky, pořádná dávka popkultury, střety kultur a myšlení, hromada cameí a množství dobrých nápadů. Ideální seriál na chillování. Krom klasických upírů cením hlavně i ty energetické, protože o jejich existenci není pochyb. (01.11.2021)