FYRE: Největší večírek, co nikdy nebyl

Tak tohle byl nářez. Trochu se divím, že jsem o této události neslyšel. Ne, že bych byl nějakým konzumentem bulvárních kravin, ale vzhledem k tomu masivnímu PR, které festival měl a následně tomu průseru v který se to zvrtlo, jsem byl nejspíš doslova slepý. Nevadí. Skvěle natočený dokument o totálním provaru jednoho samolibého blbečka a nádherná přehlídka lidské blbosti. Nikdo z účastníků očividně neměl o plánování festivalu sebemenší ponětí, všichni slepě věřili, nebo snad chtěli věřit, že se to zvládne. Sám McFarland si vážně myslel, že mu to jen tak projde? Ale s lidmi to uměl dobře, to jo. Dokument také velmi dobře ukazuje obrovskou moc sociálních sítí. Je to prostě paráda. (24.01.2020)

Najväčší večierok, čo nikdy nebol, je naša deaflympiáda z roku 2011. Haha, to by mal spracovať Netflix. Doteraz sa na tom bavím. Magor si zmyslel, že usporiada festival na ostrove, ktorý vraj kúpil, pritom ho nekúpil, a nakoniec to ani nemalo byť na ostrove, ale na polostrove, ktorý na počítači upravili ako ostrov. Účastníci mali za ťažké prachy bývať vo vilách, ktoré tam neboli, nebola tam ani elektrina, ani hajzle pre tisíc ľudí, ktorí si kúpili lístky. Takže postavili stany, ktoré zostali po nejakom hurikáne, hudobné skupiny odmietli účasť, namiesto kulinárskych špecialít dostali chlieb s plátkovým syrom a paradajku, a mali šťastie, že vôbec vodu. Tak to dopadne, keď človek vo veľkom štýle robí veci, o ktorých nemá ani páru. Agentúry usporiadavajúce koncerty a festivaly sú totiž úplne iný druh podnikania ako tie blbiny, ktorým sa predtým venoval. Veľké oči + veľké ego = veľké dlhy. Dokument bol dosť chaotický, rovnako ako ten "festival". (30.08.2023)

Velmi dobře udělaný dokument, náhled do zajímavého (a pro mě naprosto mimozemského) společenského prostředí, psychologická studie týmu lidí postupně si uvědomujících a reagujících na to, že projekt, do kterého se uvrtali, je strašlivý, strašlivý průser, a zároveň i takové exemplum o instagramové povrchnosti a posedlosti "exkluzivitou", fenoménu influencerství a lidech proměněných ve zboží a měnu, vítězství marketingu nad produktem a japícké kultuře vzývající sociopatické bullshitery (13.03.2019)

Hranice mezi vizionářstvím a podvodem je někdy zatraceně tenká. Amerika je zemí nebývalých možností, a to platí i pro možnosti podvádění. Fyre začal jako cool a hodně ambiciózní myšlenka, ale postupně se proměnil ve fiasko, kterou část světa sledovala s otevřenou pusou. Kdyby za tím člověk necítil lidské neštěstí, možná by se i smál (protože slíbit někomu luxusní bejvák, a pak ho narvat do nouzového stanu – to chce vážně odvahu a značnou dávku cynismu). Dokument zvládá ten nečekaný kolotoč podfuků, náhod a postav prodat až nečekaně přehledně a přitápí pod kotlem do poslední minuty, takže FYRE nikdy nevyhasne. Naopak. Až zřetelně dokáže poodhalit, jak se dá alespoň na chvilku žít Americký sen. A že ne vždycky to musí být úplně košer. (06.05.2022)

Dnes již známý, i když ne tak profláknutý fail. Tahle luxusní – ačkoliv podezřele levná – několikadenní párty na rajském ostrově, kam se měli sjet všichni sexy mladí lidé a pařit (pářit se) do zblbnutí, to schytala ve velkém. Co začalo v dobré víře, skončilo v hluboké díře. Zajímavé je, že samotný festival byl jen snahou o propagaci aplikace Fyre určené pro hudební talenty. Bohužel ho organizoval rádoby podnikatel, který si ukousl příliš velké sousto. Sen se tedy brzo proměnil v noční můru. Rozhodně je to krásná ukázka šílenosti moderní kultury a ovlivnitelnosti lidí prostřednictvím reklamy. Zaplatit celebritě 250 tisíc dolarů, aby poslala jeden příspěvek na sociálních médiích? Kde to žijeme? V zábavnější a kratší formě doporučuji zhlédnout na Youtube – https://youtu.be/UBPg5ftCMv8. (21.05.2021)