Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauKamera:
Carl HoffmannHrají:
Gösta Ekman, Emil Jannings, Camilla Horn, William Dieterle, Werner Fuetterer, Hertha von Walther, Frida Richard, Eric Barclay, Emmy Wyda, Hans Brausewetter (více)Obsahy(1)
Apokalyptické vyobrazení války, hladomor a utrpení. Děsivá mračna se stahují nad zemí. Temnota povstala a s ní hrůzné kreatury s obrovskými černými křídly a děsivými tvářemi. To ďábel přichází, aby na zemi nastolil svou vládu. Tu najednou temnotou zazáří paprsek bílého světla. Je to světlo archandělů, kteří se postaví tváří v tvář zlu s mocným mečem božím a zahájí tak boj za duši jednoho starého muže a osud celého lidstva. Sázka je uzavřena - všechno nebo nic. Získá fausta a celou zemi ďábel nebo faust a celá země zůstane v milosti boží? (caligari)
(více)Recenze (98)
Největším nepřítelem starých filmů je jejich stopáž. Málokdy se mně podaří dodívat je do konce na jeden zátah. Ale příběh dobrý a notoricky známý a vizuální efekty jsou na svou dobu úžasné. Takže jestli to s filmem myslíte vážně, měli by jste vidět i toto. http://www.archive.org/details/PhantasmagoriaTheater-Faust1926421 ()
Mimořádná podívaná! Friedrich W. Murnau natočil velkolepé dílo kterému skutečně nic neschází . Vizuálně brilantní , emotivní , podpořené skvělým hudebním doprovodem . Největší esem filmu je však Emil Jannings v roli ďábelského Mefiseta který podává skutečně mistrovský výkon a je do své role neskutečně zapálený. Murnau mě po Nosferatovy opět nadchnul . ()
Sakra, takový intenzivní začátek, takový brutální konec, proč jenom je ten prostředek takový laškovný a neinteresantní. (Navzdory tomu Camilla Horn fantastická.) Se staršími filmy, které nějakým způsobem pracují s vírou/křesťanstvím mívám většinou vnitřní problém. Nedokážu se prokousat historickými vrstvami, abych správně pochopila, jestli to Murnau myslel s tou vírou upřímně nebo ironicky, nebo zkrátka jaký postoj k té legendě to vlastně zaujímá. ()
Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou ()
[LFŠ 2008] Nejsi ty Markétka, co stála na pranýři? Faust vychází spíš z lidových tradic než z básně a měl pozvednout duši německého národa. Nevím, jestli se to autorům povedlo, ale mě výborný Faust minimálně zvedl náladu a připravil skvělý zážitek. Ve filmu po formální stránce svádí souboj světlo s tmou a miniatury kulis jsou bravurně nasnímané tak, že působí naprosto realisticky. Pro mě to je jedno z vrcholných děl německého expresionizmu. Opravdu mě pobavila odlehčená scéna, kdy čert drží obrovskou slunečnici, jí jedno semínko za druhým a říká si: Má mě ráda, nemá mě ráda… ()
Galerie (17)
Zajímavosti (12)
- O hlavní ženskou roli se ucházela Leni Riefenstahl, ale byla odmítnuta. (Kulmon)
- Nebývalý úspěch, který Murnauovi přinesl snímek Poslední štace (1924), otevřel režisérovi dveře k natočení jednoho z nejnákladnějších německých filmů své doby, adaptaci Goethova dramatu „Faust“. Snímek měl původně režírovat Ludwig Berger, Murnau však za pomoci Emila Janningse, představitele Mefista, který se objevil i v Poslední štaci, přemluvil producenta Ericha Pommera, aby se mohl režie ujmout sám. (Letní filmová škola)
- Režisér F. W. Murnau chtěl, aby postavu Gretchen ztvárnila Lillian Gish, ta ale trvala na tom, aby za kamerou stál Charles Rosher. Murnau tedy dal přednost nepříliš známé Camille Horn, se kterou se setkal již při natáčení filmu Tartuffe, kde dělala dublérku Lil Dagover. (Kulmon)
Reklama