Faust

Podle mě hodně nadhodnocený film. Asi do poloviny je výborný a lze mu jen máloco vytknout. Ale to vše bezpečně zkazí nudná dlouhá pasáž romance s Gretchen, která je natočená jako to nejlacinější melodrama se spoustou klišé a stereotypů. Alespoň závěr pak naváže na styl začátku, což výsledný dojem trochu napraví. Jinak mě zas až tak nenadchl ani Emil Jannings jako Mefisto. Charisma Maxe Schrecka nebo Caligariho je jinčí kafe. Celkově se film s Goethovým Faustem nedá vůbec srovnat. S Goethovým dramatem má velmi málo společného nejen děje ale hlavně celkové působivosti. I když závěr byl docela povedený. (30.10.2007)

Prvních tak 40 minut je to prostě neskutečná nádhera - temné, mrazivé, vizuálně velmi působivé, ty triky, kulisy a práce s obrazem a kamerou jsou naprosto úchvatné, herecky hodně dobře podáno (Mefistofeles mě bez výjimky bavil celý film). Jenže pak to začne příběhově trochu kulhat a když dojde na Gretchen (hlavně při její stylizaci až takřka do Panny Marie), až jsem byl sám překvapen, jak mě to začalo nudit. Škoda, až je mi to samotnému líto. Ale má to své nezpochybnitelné kvality. (13.01.2012)

Nie, vážne, ten plagát je úplne mimo. Depka v pravom expresionistickom zmysle slova. Pokiaľ tento silný žáner máte radi, tak je tu z neho úplne všetko. Jednoduchý život ľudí v stredoveku sa tu stretáva s obrazmi nadprirodzena, priamo s bytosťami v hierarchii ľudskej fantázie úplne najvyššie a najnižšie. A chudák človek medzi nimi. Murnau robí z každého záberu jedinečné výtvarné dielo, najmä vo fantasy pasážach. Trochu škoda, že film v určitý moment prepne až do komédie a nadýchne sa naplno potom až v záverečnej polhodine, ktorá je znova výkladnou skriňou expresionizmu. O predlohe som vopred skoro nič nevedel, čo sa mi už mnohokrát vyplatilo, divák je okrem obdivovania histórie kinematografie aj v klasickom napätí čo bude ďalej a ako to skončí. (26.01.2014)

Goethův Faust byl pro tento film zjevně jedním z inspiračních zdrojů, avšak pojmout byť zlomek jeho myšlenkové bohatosti do dvouhodinového němého filmu by byl úkol přetěžký a Murnau se o to ani nepokusil. Společný je jim základ v podobě staré legendy o dr. Faustovi a v zásadě i celkové vyznění, byť Murnau jasně preferuje roli lidskosti před touhou rozumu po poznání. Z pohledu dějového je pojí zde nešťastně rozvleklé námluvy Fausta a Markétky, jejichž význam pro film hrubě neodpovídá více než třetině stopáže, které se jim dostalo. Za pozornost stojí Faust především pro svou obrazovou stránku (opět s výjimkou části s Markétkou) a doprovodnou hudbu Timothy Brocka; ty jsou ovšem natolik fantastické, že ponechávám nejvyšší hodnocení, ač skutečným filmovým kvalitám nejspíš neodpovídá. (30.10.2006)

Do Mefistova zjevení jsem jen zíral s otevřenou pusou, působivost s jakou se Murnau vypořádal se silami pekelnými neznala mezí. Lucifera debatujícího v temnotách s archandělem či zahalujícího město černým pláštěm moru osobně považuji za jedno z nejlepších filmových zosobnění pána temnot. Kdo by to byl řekl, že téměř ve stoletém filmu něco podobného objevím. Ona vůbec ta zhruba první třetina byla měrou vrchovatou prošpikována atmosférou, hustou tak, že by se ani nedala krájet. Expresionismus v plné síle! K Murnauovým se zprávy o jeho úpadku v druhé polovině dvacátých let evidentně nedonesly. Zbývající dvě třetiny sice ztrácí na oné působivosti a do popředí se dere spíš klasické melodrama, ale díky vynikajícímu Emilu Janningsovi v roli Mefista či naivní, přesto svůdné kráse, Camilly Horn jako Markétky rozhodně neztrácí celkově a i divák dosud příliš nezasažený klasickými "děly" němého filmu, tedy já, je spokojen. Filmová Výzva 2015 od kajda.l (21.11.2015)