Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mistrovské dílo němé filmové éry natočil v Hollywoodu proslulý německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau, autor průlomového hororového díla Upír Nosferatu. Přestože Východ slunce vznikal s velkými náklady, studio 20th Century Fox se ve smlouvě zavázalo, že nebude nijak zasahovat do režisérových záměrů. Murnau vypráví milostný příběh o mladém venkovském farmáři, kterého oblouzní městská krasavice. Na její naléhání se muž rozhodne způsobit smrt manželky a odstěhovat se do města. Nedokáže však svůj čin provést do konce. Místo toho prožije se svou ženou krásný den ve městě a uvědomí si, že jeho pouto k životní partnerce je mnohem hlubší a pevnější než pouhé erotické vzplanutí. Nečekaně však dojde k nehodě a mladá farmářka se domněle utopí... S pomocí expresivního hereckého výrazu, ale i nápadité pohyblivé kamery vytváří Murnau emotivně vypjaté situace, ve kterých rozehráva velmi široký rejstřík lidských pohnutek a pocitů, od vášnivého vzplanutí přes drásavé pocity viny až po uvědomění hlubokého a trvalého citu. To vše s mimořádně kultivovaným užitím filmového jazyka - takřka každý záběr v tomto filmu je působivým výtvarným dílem. Východ slunce je historicky jedním z prvních filmů, který získal Oscary. V roce 1929, kdy se ceny Akademie udělovaly poprvé, uspěl Východ slunce ve třech kategoriích: nejlepší herečka v hlavní roli (Janet Gaynorová), nejlepší kamera (Charles Rosher a Karl Struss) a nejlepší film. Nominován byl také za výpravu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (124)

classic 

všechny recenze uživatele

„Východ slnka: Pieseň dvoch ľudí” , t. j. Muža a Ženy (manželského páru), ale sprvoti to na žiadny "song" , ktorý by som si mohol pospevovať, absolútne nevyzerá, lebo sa nedá už akosi čestne prehlásiť, že by medzi nimi dvomi ešte panovala akási láskyplná iskra harmonického vzťahu, na akú boli možno skôr zvyknutí, skrátka, vzájomná náklonnosť už asi načisto vyprchala ? Inak by sa zrejme ani neodvážil pomýšľať na takýto ohavný čin, nepodvádzať ženu, a extra naviac - kuť zlomyseľné plány ! _ Istého, neskorého večera zaregistruje vidiecky, farmársky muž v okne, ako v čiernom outfite odetá žena z mesta, ktorá prišla do vidieckej obce na dovolenku, najprv naň lišiacky zahvízda, i do tmavej noci ho následne vyláka, neslušný návrh mu ponúkne, aby do večného zatratenia navždy vošiel, kde by ho už svedomie večne bičovalo ! Hovorí mu: „Farmu predaj, ženy sa zbav, aby to vypadalo, ako nešťastná náhoda, ty by si sa ale zároveň »orobincom« zachránil, a potom už iba so mnou do mesta šiel, (v duchu si určite myslí, aj prachy stopro pomíňame !)” ! "Deň D" je tu, že je hádam ešte nervóznejší, ako ich nemecký ovčiak, ktorý sa i z reťaze odtrhol, len aby k žene pribehol, do vody aj odhodlane skočil, a k člnu (do)plával, čo muža totálne ohromí, a tak sa so psom k búde znovu vracia ! Na druhý pokus by to malo snáď už konečne vyjsť ? Počas plavby, sa ako taká mátoha chová, kedy žena zvláštne tušenie máva, a v tom sa k nej pomaličky vyrúti, až si doslova do jazyka zahryzne, že asi vlastné konanie ho pohrýzlo, a žena v tom duchaprítomne z člna na breh vyskočí, lesom uteká, na vlak naskočí, do mesta prichádza, no, muž je jej stále v pätách, nešťastný z toho, čo vykonať chcel. Dokáže mu odpustiť ? Ak áno, tak zažijú úžasné mestské chvíle, ale ak náhodou nie, tak samá temnota ho rozožerie, ako rakovina ! Pozor, nebezpečenstvo ešte stále nie je zažehnané ! _ Vyznie to možno trošku divne, ale "STRED" filmu v meste mi príde, ako najmenej zaujímavý zo všetkých sekvencií, pretože ma vôbec nezaujímalo - opité prasiatko, kiks u fotografa, či návšteva holičstva atď, ale i napriek tomu je toto «ťažisko» extrémne podstatné, vďaka čomu sa v podstate vrátili opäť do normálu, kedy sa už tradične hovorieva: „Niečo zlé, je na niečo dobré” . / Sunrise vnímam, ako jednak miľník a klenot svetovej kinematografie, strhujúcu romancu ešte pred klasikami typov Stalo sa jednej noci, Odviate vetrom, či aj Casablancy i ďalšími, čiže je totálnym priekopníkom svojho žánru, alebo taktiež aj základnou učebnicou cinefilov, ktorá výnimočne dopĺňa filmové vzdelanie !!! To musí vidieť každý. Ďalej, oscarové triumfy, a toho je ešte strašne veľa, čo by sa dalo spomenúť. Brilantná, romantická dráma, ktorá sa už síce vôbec nezmestí do TOP 10. najlepších filmov, ale nič mi nebráni, aby som si ju umiestnil hneď, trebárs, kdesi za desiatym miestom ! ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Je úplně vedlejší, jestli je film osmdesát let starý, pořád funguje a funguje na sto procent. Tak lehké přechody mezi úplně jinými náladami, emocemi a žánry (v řádu minut i vteřin) neuvidíte ledaskde. Ještě obdivuhodnější pak je, že vše perfektně šlape - když chce film působit dojemně, skoro brečíte, když chce napínat, okousáváte si nehty, etc. ()

Reklama

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Takže už v roce 1927 se musely dělat titulky, protože americké publikum by nepochopilo obraz samotný. Zajímalo by mě, jestli tenhle impuls vycházel vážně od diváků, nebo ho vytvořili sami producenti v preventivní obavě o svoje výdělky. Protože to rozhodně pokazilo kinematografii na všechny roky dodnes i na ty, co teprve přijdou. A teď k filmu. Nejvíc se mi líbilo, jakým způsobem kamera putuje spolu s postavami, zejména tedy na začátku filmu a mimo "město" - tam mi přišly postavy poněkud utopené v mohutnosti těch kulis - ale procházky po polích a lukách v mlze, lodička uprostřed širé vody nebo lucerny ve tmě pobíhajících vesničanů jsou čirá krása. Dějová linka je odzbrojující, až by jeden brečel. Je na ní myslím poznat románová struktura, kterou se často adaptacím nepodaří zakamuflovat/pozměnit, ale tady to hraje harmonicky se stylem vyprávění a nejenže to tedy není na výtku, ale je to na pochválení. Dál se mi líbí, jak se herečky v němých filmech často chovají jako vyplašená zviřátka, Janet Gaynor tady dostala prostor předvést to v celé širé nádheře. Rozkošný byl rozdíl mezi její utrápenou polohou a úsměvem, který se jí postupně dostal na tvář. Hodně se mi taky líbilo sledovat rytmus jejího dechu. Ve zvukovém filmu takovéhle aspekty člověk vnímá spíš sluchem, nicméně tady lze díky pohybu jejího těla získat zcela jiný pocit fyzické existence oné postavy. Na představiteli muže Georgi O'Brienovi se mi zase líbila konfrontace zažité stereotypní představy herce z 20. let (salonní štramák s holou tvářičkou a ulízaným účesem) s jeho reálným vzhledem ve filmu. Taky působil jako zvíře, ale jinak než ženuška. Dohromady tvořili dokonalý pár, kterému ani moje mírně feministické já nemá problém říkat prostě Muž a Žena. -"Ochraňuj svou ženu před zlem!" ♥ ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Přestože Murnauův Sunrise u tehdejších diváků propadl, já se neskutečně bavila celou dobu. I při projekcích v dvacátém prvním století snímek strhne poutavým příběhem, v němž se režisér vyžívá v krutostech lidské naivity, ženských lstí a mužské snaze 'hlavně nic neřešit'. Murnau si až krutě pohrává s detaily, jejichž prostřednictvím si kdesi v dáli pohazuje emocemi diváků a táhne jejich pozornost, kam se mu zlíbí. Zbývá jen užít si ji - společně s geniálně promyšleným filmovým řemeslem a perfektním živým doprovodem skupiny Forma. ()

Mairiel 

všechny recenze uživatele

Viděno na PFF s živým hudebním doprovodem, za který si tak uděluju hvězdičku navíc, protože byl opravdu ohromný. Ale Východ slunce jako jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie? Kdo a podle čeho to vybral? Asi jsem ignorant a necita, ale mě to nebavilo. Mohl to spasit jen apokalyptický konec, ale... ()

Galerie (32)

Zajímavosti (21)

  • První a jediný film, který získal cenu Akademie pro ”nejlepší snímek” v kategorii "Umělecká kvalita produkce” (nebo "Jedinečný a umělecký snímek”). Rok 1929 byl jediný, kdy se tato cena předávala. (džanik)
  • Východ slunce se stal prvním filmem, který F. W. Murnau natočil v Americe, kam jej pozval William Fox poté, co nadšeně zhlédl Poslední štaci (1924). Režisér, kterého Fox propagoval v USA jako „německého génia“, měl v Hollywoodu volnou ruku. Pro natáčení Východu slunce si mohl vybrat štáb, oslovil tak svého blízkého spolupracovníka Carla Mayera, autora scénáře pro Poslední štaci a klíčovou osobu kammerspielu, německých komorních psychologických dramat. Ten při psaní Východu slunce vyšel z krátké povídky „Cesta do Tylže“ (Die Reise nach Tilsit) od Hermanna Sudermanna. (Letní filmová škola)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno