Východ slunce

Čím kdo zachází, tím taky schází. Občas musí člověk projít peklem, aby dosáhl nebes. A občas musí sahat na nebesa, aby mohl padnout do pekel. Vliv expresionismu je na filmu pořád cítit, stejně tak (prakticky opačný) vliv Hollywoodu. Nádherné využití hudby, práce s emocemi, nápaditost (ožralé prase!). Východ slunce se sice nezařadí mezi moje nejoblíbenější němé filmy, ale slušné hodnocení si rozhodně zaslouží. Ke zhlédnutí: http://www.youtube.com/watch?v=GnLVMREVA6M (06.11.2013)

Přiznávám, že se jménem F. W. Murnaua jsem měl spojeného pouze Upíra Nosferatu, ale je vidět, že natočil více pozoruhodných filmů. Začátek přes poetický název připomíná spíše psychologický thriller, pak se příběh prosvětlí až k téměř groteskovitým prvkům (opilé selátko, žena s padajícími ramínky u šatů), aby ke konci opět vystrčil dramatické drápky. Oscary přesně ocenily to, co je na filmu nejlepší. (17.04.2006)

Nemá superpecka a krásna ukážka toho, že ak má film dobrý príbeh, postavy na ktorých divákovi záleží a progresívneho režiséra, tak na veku filmu nezáleží . Showreel na genialitu a žánrovú flexibilitu F.W.Murnaua.Ten film zmení asi 4 x žáner - od temného thrilleru cez drámu, romcom, grotesku (etuda s padajúcim ramienkom ma rozosmiala nahlas) až po katastrofický film. A pôsobí to prirodzene a stále to funguje ako má. Scéna s haváriou, keď je človek dojatý a zrazu sa sa zmení žáner na komédiu je úplne geniálna. A to všetko vo fantastickom remeselnom prevedení (kamera je úplne boží, strih, triky) a hereckom nasadení. 10/10 Ako je možné, že sa ešte nenatočil remake? (23.07.2015)

Murnau ukazuj svou sílu, kdy i poměrně jednoduchý tragicky-romantický příběh dokázal povýšit na skutečné umění. Triky, které se zde objevují, kdy se naprosto dokonale a hlavně emotivně prolínají obrazy, jsou krásné, stejně tak je výborně zvládnutá akční scéna na vodě. A navíc ten krásný konec. Tohle je opět ukázka toho, že už ve 20. letech se daly točit silné filmy za skvělého využití filmařských prostředků - v tomhle případě i zvukových efektů, což bylo jejich první použití ve filmu ještě před "Jazzovým zpěvákem". (08.07.2014)

Murnau získal neopakovatelnou příležitost od Foxu natočit si film zcela podle vlastního gusta bez jakéhokoliv zásahu studia. To znamenalo, že se spojil s německým štábem a vytvořil za velmi slibný rozpočet evropský snímek v amerických reáliích a s americkým espritem. Vznikl neodolatelný zážitek, který je daleko od klasického stylu. Zpočátku vévodí chmurná atmosféra nedaleká německému expresionismu, přenášející manýru do architektonicky osobitých interiérů (falešné perspektivy, zveličené části dekorací) i do přepjatých hereckých výkonů (fatální svůdnice má velmi blízko Nosferatovi v ženských šatech). Poněkud těžkopádný počátek, provzdušněný nanejvýš typicky odpoutanou kamerou (působivé jsou momenty, kdy kamera nalezne v ladném oblouku výmluvný detail obličeje ve výrazný moment) se však začíná náhle projasňovat a nastupuje podmanivá lekce impresionistických postupů s vábivými prolínačkami (především zrození nového dne skrze vodní hladinu) i animovanými mezititulky a umným užitím víceexpozicí, pronikajících do mysli hlavního protagonisty. Po zažehnané tragédii přichází nejzajímavější část započatá silně poetickou cestou pitoreskní tramvají (velmi umně zkomponovaná zadní projekce s notnou dávkou stylizace) , která vnáší dvojici do víru velkoměsta, které jim nabídne bezpočet příležitostí pozvednout jejich vztah s popela - nastává nečekaný žánrový zvrat - vír scének z různých prostředí, míchající civilismus se situační komedií a prvky grotesky, v nichž je znát i typické středoevropské figurkaření a zemitější humor. Na diváka je dvojnásobně přenášena úleva a katarze, která je však jen mezičasem před další ranou osudu, která velmi rychle vrací příběh do temných rovin a v německém stylu (nyní již výrazně dynamičtějším) snímek také vrcholí. Murnau se zde skutečně stává stylovým a žánrovým chameleonem, ovšem vzhledem k rozvíjení příběhu postupuje zcela organicky - evropská i hollywoodská zkušenost má spíše podobu rozsáhlého rejstříku, z něhož Murnau velmi obratně vybírá prvky a postupy, které nejniterněji a zcela vizuálně dokáží rozvíjet příběh v daných okamžicích. Oba herci v hlavních rolích se v průběhu děje postupně otevírají, Gaynorová po emotivních výpadech nalezne svoji spontánnost a její výkon se stává velmi pozoruhodným, O´Brien působí spíše klasickým "prožívaným" herectvím, ale proměna jeho postavy je velmi koherentní. Východ Slunce je jedním z vrcholů dovršeného stylu němé kinematografie, obohacený navíc velmi silným příběhem a svojí emotivní sílu neztratil ani po více než 80 letech. První historický Oscar se skutečně dostal do těch nejsprávnějších rukou. (30.09.2011)