Východ slunce

Východ slunce je prvním filmem Friedricha Wilhelma Murnaua realizovaným ve Spojených státech, ovšem za značného přispění jeho německých kolegů (např. scénář opět psal Carl Mayer). Režisér si vybral jako předlohu novelu Hermanna Sudermanna Cesta do Tilže, ale změnil konec. Děj tohoto filmu je zasazen do komorního rámce a je i celkově odlehčenější. Východ slunce je příběhem venkovského spokojeného páru, do jejichž života se vetře frivolní žena z města a manžela nejen obluzuje, ale i navádí, aby svou ženu jako "přebytečnou" utopil. Film se vyznačuje velkou stylovou čistotou a místy působí až pohádkově. Děj samotný je budován na kontrastu mezi mravní upřímností venkovských lidí a rozkladnými projevy městské civilizace. Velmi působivé je zejména souběžné prolínání dějů (např. muž podléhá svodům milenky, zatímco jeho žena se láskyplně věnuje jejich synkovi). Murnau také používá obrazy se symbolickým významem (usmiřující se manželé vidí za výlohou svatební fotografie a následuje jejich svatební obřad). Ani zde si neodpustil určité "odlehčující" scény (rozpustilá taneční sekvence s komickými prvky). Murnau v tomto filmu motivuje jednání postav jejich vnitřními myšlenkami a náladami. Mistrné bylo zejména ovládání kamery, například v úvodní scéně, kde je kamera v neustálém pohybu a sleduje hrdinu nebo scéna cesty tramvají z venkova do města. Vynikající práce kamery (v mnohém může připomínat uměleckou fotografii kolem roku 1900) byla v roce 1929 oceněna historiky prvním Oscarem stejně jako výkon hlavní představitelky Janet Gaynor. (23.05.2005)

Friedrich Wilhelm měl radši zůstat u expresionismu. Tím neříkám, že by "Východ slunce" byl špatný, naopak, ale přece jenom když víme že Murnau je režisér, který dokáže natočit po vizuální stránce dokonalý film tak "Východ slunce" působí jak chudý příbuzný. Příběh je naivně jednoduchoučký a na celou stopáž nestačí, vždyť prostřední část je jen o tom jak si usmíření novomanželé užívají ve městě (tím nechci říct že je to špatně). Filmu hodně pomáhají herci, zvlášť Janet Gaynor je hrozně roztomilá. Je to ale zábava a když to skončilo mám takovou hřejivě dobrou náladu. (17.04.2006)

Když člověk umí, příběh pro něj nepředstavuje žádnou překážku. Podmanivá síla obrazu zvýrazňuje bezeslovnou doslovnost a navrch přidává složitý morální propletenec, který by mohl závidět i Woody Allen. Herci v němých filmech vyloženě musí přehrávat, protože člověk bez hlasu není celým člověkem a Východ slunce v tomto ohledu nepředstavuje výjimku, ačkoli oba hlavní představitelé hrají o dušu. Hororový vliv je sice zvlášť v první třetině dobře patrný, lehkost s níž Murnau přechází k romantické komedii, resp. grotesce, však mnohé dost možná vyvede z míry. A téměř shakespearovský závěr? Kam se na něj hrabe Titanic (a to není ironie). I vzhledem k době vzniku před sebou máme bezednou studnici rad a nápadů pro začínající filmaře, malý krok od expresionismu k impresionismu (avšak velký krok k prvojakostnímu umění), film hluboce lidský a dojemný, po technické stránce opět inovátorský (vezměte si kupříkladu práci se zadní projekcí, hru stínů nebo plynulé prolínání jednotlivých scén). 90% Zajímavé komentáře: Dan9K, faced, Persona (20.04.2006)

Jó to ještě bejvávaly ty doby, kdy chlápek přišel dom pozdě k ránu z dostaveníčka s cizí cuchtou, k tomu se vypleskl se zasviněnejma botama na postel, a jeho ženuška ho za to milovaně až zbožně pozorovala, starostlivě přikryla dekou a nechala dál chrnět…takhle nějak jízlivě jsem o filmu zpočátku uvažoval, protože mi začátek příliš nesednul a rušily mě detaily typu pohled ženy do kamery či v 1 záběru otevřená, v druhém už zavřená vrátka. Ovšem od pozvání na projížďku loďkou jsem přece jenom s nadějí zbystřil a opravdu to přišlo! Od té chvíle si mě film každou svou další minutou čím dál víc získával. A to ať už kvůli opravdu poutavému příběhu, vcelku propracované psychologii postav a ostatně i vztahu ústředního páru, nenásilným přechodům mezi žánry (střídání romantiky vážné a komediální, přičemž druhá převažovala), zábavnými pasážemi (od té v holičství jich následovalo hned několik), krom začátku a konce pohodovou a příjemnou atmosférou, scénami, které měly vzhledem k ději překvapivě velkorysý prostor, avšak vůbec nebyly přetažené a přitom rozesmály („čuník“ či „ramínka šatů“). Samostatně musím vyzdvihnout hlavní hereckou dvojici, oba mě svými výrazy dost bavily (zvláště Janet Gaynor mi svým laskavým a zároveň laškovným pohledem přišla odzbrojující a jakože němé filmy „dobrovolně“ nevyhledávám, kvůli ní bych snad i udělal nějakou tu výjimku). A co se týče technické stránky, přišla mi také dobře zvládnutá (i ty zadní projekce, na které jsem tak háklivý, mě tady nebyly do očí), rozpočet se na ní také viditelně projevil, ovšem ze všeho vybočuje pasáž s bouřkou, protože ta byla udělaná naprosto parádně. Za slabší bych označil už mnou zmíněný začátek a pak 1 trend; pokud se v dnešních filmech mluví o tom, že v nich bylo třeba „přefiltrováno“ či „přezpomalováno“, zde je zas až trochu „přeprolínačkováno“ (ale ne že by mě to nějak rušilo, spíš mi to přišlo trošku úsměvné). Východ slunce je pro mě snad první němý film, kde mi ani na moment nechyběla hudba a přitom jsem cítil takřka plnohodnotný zážitek, proto dávám slabších, ale 5*. (01.06.2015)

Po první půlce jsem si říkal, že jde jednoznačně o nejlepší, nejzábavnější a nejuchopitelnější dlouhý němý film, co jsem zatím viděl. Pak mi ale zhruba v dalších 40-ti minutách přišla na mysl citace jedné zprávy z České sody: "A zraněného čápa se nakonec podařilo zachránit a pak už se jenom oslavovalo a věřte nebo ne, bylo opravdu co slavit". Začátek je i na němý film opravdu zajímavý, ale samotné vedení příběhu je naprosto podivuhodné, z jedné strany ho lze brát jako uznání hodný vtípek či pokus, z druhé jako nestoudnou drzost způsobující nepříjemnou nudu. Však uznejte - napětí trvající přibližně 30 minut vystřídá 50 minut odlehčené atmosféry, v které o nic nejde, stále se slaví a juchá a prakticky se tam vůbec nic nestane, aby se pak na posledních 10 minut náhle, jakoby z ničeho nic, zase stal rozhodující moment, asi aby se neřeklo s ještě ke všemu naprosto pro mě protivným závěrem. (18.04.2006)