Záhada Blair Witch

Horor je možná jediný typ filmů, které zas tak s radostí na tváři vidět nemusím, možná hodnotný jako některý německý romantický snímek, co si nechají na nedělní odpoledne na Primě a ještě na něj nedají ani jednu upoutávku. Jenže je tu jedna jediná změna a tou je právě Záhada Blair Witch. Očekával jsem masakr a řekl bych, že jsem ho koneckonců dostal. Tento film je dle mého nejnápaditějším filmem za posledních pár let dozadu. Teď ho dokáže překonat maximálně tak Cloverfield. Ona reklamní kampaň, která donutila na divákovi snést fakt, že všechno se stalo, že všechno co se zde odehrává je vlastně z videokazet, které se našly v samotném lese je opravdu pozoruhodná. Šel jsem do tohoto filmu s tou myšlenkou, že uvidím dokument, který navždy změní můj život a musím dodat, že se to tak stalo. Autoři dokázali nemožné. Za málo peněz hodně muziky, ale tak moc muziky, že to ani oni sami nemohli čekat. Celý autentický příběh je natolik zajímavý, že nejde od filmu odtrhnout oči. A samotný konec přinutí diváka přemýšlet. Přemýšlet nad tím vším. No a přitom je odpověď na něj už v samotném začátku filmu. Jen to chce pořádně poslouchat. Upozorňuji, že jsem film viděl s tím, že to je opravdu skutečnost, že se to opravdu stalo. Žádná fikce. Byl jsem autory neskutečně oklamán, ale jsem za to rád. I když i to je málo. Znám případ, který na tento film šel do kina, letního, které se v našem městě nachází uprostřed lesa. Jakmile film skončil, šel s rozporuplným pocitem SÁM lesem domů. Prošel si peklem, věřím tomu. Už já jsem si jím prošel, když jsem, to, všechno viděl v pohodlí domova. Tejden jsem nemohl usnout...Až tak mě tento film poznamenal. Jediný opravdový horor, u kterého jsem se nedokázal smát, jen tupě zírat a mít strach z každého pohybu větve. Když si to tak uvědomuju, já jsem z toho filmu vlastně byl docela dost slušně na prášky. Přitom se to nezdá, ale pochybuju, že by o něm někdo něco neslyšel. (20.01.2008)

Já jsem se opravdu nebál, jenom až ke konci, kdy IMHO atmosféra velmi houstla a byla podle mě o hodně jiná, než v předchozích minutách :-/ V podstatě jenom za originální nápad dávám tolik hvězdiček, jinak by to bylo horší. Ale taky je možné, že Blairské lesy jsou natolik rozlehlé, že vám lezení na strom nepomůže a zároveň mají řídký porost. (22.07.2003)

Šokující dokument o pátrání po čarodějnici :o) Aneb jak to vše doopravdy bylo. Čarodějnice z Blair, někde známá jako Alibaba, někde jako Večernice či Amálka. Její popis se od vesnice k vesnici liší. Někteří ji popisují jako koně, jiní jako mlhu stoupající z vody... jiní na ni nevěří, ale pravda je více než jasná. V lesích tu mizí lidé, ať už za tím stojí čarodějnice či ne, to je jedno, je důležité vypravit se do tajemných míst a lokality prozkoumat. To samé si mysleli tři mladí lidé s dvěmi kamerami, jedním autem, jedním stanem a pár krabičkami cigaret. Průzkum může začít. První noc - slyšíme děsivé zvuky. Nejen my, slyší je i autoři tohoto autentického záznamu. Záznam z této průzkumné akce byl nalezen na videokazetě poblíž zpravodajské budovy jedním zpravodajem. Fakt, že se jedná o skutečný záznam z pátrání po čarodějnici jen potvrzují fakta, že u snímku nehraje žádná hudba, obraz je natáčen pouze z kamer, které si sebou dobrodruzi vzali. O herce se nejedná v žádném případě. Takhle zahrát strach nedokáže nikdo. TOHLE BY NEMĚL NIKDO ČÍST O autentický záznam se nejedná, všechny jsem vás napálil. Cha chá, muhehehe. TOHLE UŽ ČÍST MŮŽETE Já před shlédnutím nešel na záchod, což se později projevilo jako obrovská chyba. Po skončení se mi chtělo strašně. Já se pokoušel vydržet co to dalo, ale nakonec jsem musel. Všude ticho, jen tikot hodin a já jdoucí po tmě na záchod potichounku, abych nikoho nevzbudil. Měl jsem husí kůži po celém těle, to vám povím. A na večerní procházky se na delší dobu vykašlu, ty už nikdy nebudou co bývaly. (01.04.2006)

Tomuhle filmečku jsem se v době jeho vzniku vyhnul s tím, že to nebude můj šálek čaje. Kdybych dal na svůj instinkt, nevyhodil bych 50 Kč a nezabil bych bezmála 90 minut svého drahocenného času. Jenže s léty, jak známo, člověk blbne. Tedy čekal jsem leccos, ale musím přiznat, že jsem byl stejně upřímně šokovaný. V průběhu sledování jsem si musel stále připomínat pohádku Císařovy nové šaty, pro kterou mám osobní verzi na základě vlastních zkušeností. Kdysi pradávno v 80. letech přišel kamarád s tím, že si z ostatních udělá legraci a vytasil se se zaručenou pravou marihuanou, když smíchal použitý tabák s několika děsivými ingrediencemi (ano, ještě dnes se mi jen při tom pomyšlení dělá nevolno) a nechal to ostatní vykouřit. Všem bylo neskutečně špatně, ale všichni šířili zvěst o tom, že to byl neskutečně krásný zážitek a nejen to, oni tomu dokonce i uvěřili, protože po letech, když přinejmenším někteří poznali skutečnou chuť a účinky marihuany, stále vzpomínali na svoji první zkušenost s jejím užitím. Tak trochu je to i s tímhle filmem, který patří do skupiny těch, které nejsou zajímavé z filmového hlediska, jako spíš čtením nadšených komentářů uživatelů. Tak zoufalá křeč se nevidí ani v pracích studentů filmových škol a tak zoufalá absence čehokoliv, co by se dalo s velkou dávkou fantazie nazvat atmosférou, je neuvěřitelná. Ten film neobsahuje jediný zajímavý záběr, jediný filmařsky zajímavý moment, jediný herecký výkon a ocenitelný je jedině marketing, který v 90. letech šikovně využil nastupujícího fenoménu internetu, na kterém založil svou reklamní kampaň, a díky kterému si dokázal vybudovat pověst nezávislého kultovního filmu. Po jeho sledování jsem měl noční šichtu a šplhal jsem se po žebřících technologických šachet elektrárenského bloku, kde jsem za celou noc nepotkal živáčka a jenom naslouchal monotónnímu zvuku ventilátorů a provozovaných technologických celků. Místy sporé osvětlení, izolace a obří stroje. Kdyby ten film měl byť jen kapánek hororového potenciálu, měl bych cítit aspoň závan bázně. A ono kulový. Tenhle kult mě dokonale minul a po pravdě řečeno, ho také nejméně ze všech chápu. Celkový dojem: 0 %. (14.04.2009)

Nafouknutá bublina. Aneb skvělá reklama nedělá skvělý film. Nápad možná zajímavý, ale dívat se na to je utrpení - nuda, nuda, nuda. Hrůza, děs? Kde by se vzaly? Napínavých mi přišlo asi posledních 10 vteřin snímku a to opravdu není mnoho.Navíc jsem se nemohl ztotožnit s žádnou postavou - ta holka mě štvala tak, že jsem jí přál smrt už od začátku.Celý to hraní si na dokument bylo spíše směšný-žádný děj. (11.07.2003)