Záhada Blair Witch

Když přijde na to, za pomoci jakýho prostředí s největší šancí zděsit lidi, les ve tmě je prostě bezkonkurenční! Zvlášť když se tam někde (možná) skrývá ohyzdná čarodějnice a celý je to natočený jako fiktivní dokument. Vyvrcholení bych si představoval bez menšího otazníku, ale co naplat když tam prostě takhle sedne. Po právu hororová klasika a zároveň jeden z těch filmů, do kterých se rozhodně vyplatí co nejvíc vžít, být k tomu sám a ve tmě. Dnes, po deseti letech od uvedení (a velkému rozšíření 'handcam stylu'), je to pořád slušně působivý kousek, který si vystačí vyloženě s minimem - kamínky, klacíky a prstíky. (15.10.2009)

O tom, že prostředí hlubokých lesů je velmi vděčné a účinné strašidelné téma, mě již několik snímků dostatečně přesvědčilo. Počínaje norským Villmark či Raimiho Evil Dead a konče právě Záhadou Blair Witch. Lidé vnímají strach různě, což je také nejspíš důvod zdejšího, docela rozporuplného hodnocení i komentářů. Zde jsem si uvědomila, že to, co člověka nejvíce děsí, a nejen ve filmech, je ten hrozný strach a svíravý pocit z neznáma. Z toho, co nevidíme, ale dokážeme silně cítit a vnímat. Z toho, že nevíme, kdy a jak se něco může přihodit. Z našich vlastních představ. Z toho, že to všechno nedokážeme ovlivnit a tím nás to postupně může ničit a zatemňovat náš zdravý rozum. Protože nejhorší, je to NĚCO. To neviděné. A kde končí skutečnost a začíná paranoia? A obráceně. A co když se obojí vlastně prolíná dohromady? V lesích Burkittsville nepobíhá šílený maník se sekyrou a špinavýma montérkama, který po vás jde, a vy víte, že když někde zašustí listí, že je to on. Není to ani armáda rozpadajících se zombíků. Je to něco, co ve filmu vlastně ani nespatříte. A právě to mě dokázalo po celou dobu spolehlivě děsit. Náznaky, symboly, smích kdesi z dáli, šustění listí, noční záběry kamery, tma, stupňující se tíživá atmosféra a rostoucí beznaděj a hysterie mezi postavami. Závěr filmu je "creepy as hell." Než jsem šla večer spát, lekla jsem se i žárovky, která se s zablikáním začala rozsvěcovat v pokoji. Celý snímek je dokonale sugestivní, s maximálně vybudovanou atmosférou, také právě díky autentické kameře, která silně umocňuje celý děj a výkony hlavních hrdinů. Herci mi byli sympatičtí a já už jen musím smeknout před tím, co všechno se dá vytvořit s amatérským zázemím, pár tisíci dolary, tísnivým a tajemným prostředím a především originálním nápadem s dokonalou mystifikací. Průkopník a v podstatě zakladatel žánru "Found Footage," který dal filmařům náměty na dlouhá léta dopředu a dodnes z něj spousta hororů těží. Stále častějším používáním tématu ruční kamery a nalezených záběrů se však vytrácí kouzlo, které pramenilo z inovátorských postupů, originality a také doby vzniku tohoto filmu. A vy všichni, co se v komentářích vyjadřujete vulgárně či s despektem, zamyslete se nad tím, jestli byste tohle sami zvládli a frajersky dokázali přečkat i jen první chladnou noc uprostřed nekonečné tmy podzimního lesa. Jestli byste se odvážili to sami prožít. "Jasně, to nic není, v pohodě, to by zvládlo i dítě, nejsem poseroutka..." Až byste se tam ale ocitli, padal soumrak a odevšad by se ozývaly různé zvuky, pak byste možná uvažovali jinak. Klidně bych vzala kameru, pár lidí a něco podobného by šlo stvořit. Ale pouze za denního světla, nočním lesům bych se vyhla obloukem. (08.01.2011)

Šokující dokument o pátrání po čarodějnici :o) Aneb jak to vše doopravdy bylo. Čarodějnice z Blair, někde známá jako Alibaba, někde jako Večernice či Amálka. Její popis se od vesnice k vesnici liší. Někteří ji popisují jako koně, jiní jako mlhu stoupající z vody... jiní na ni nevěří, ale pravda je více než jasná. V lesích tu mizí lidé, ať už za tím stojí čarodějnice či ne, to je jedno, je důležité vypravit se do tajemných míst a lokality prozkoumat. To samé si mysleli tři mladí lidé s dvěmi kamerami, jedním autem, jedním stanem a pár krabičkami cigaret. Průzkum může začít. První noc - slyšíme děsivé zvuky. Nejen my, slyší je i autoři tohoto autentického záznamu. Záznam z této průzkumné akce byl nalezen na videokazetě poblíž zpravodajské budovy jedním zpravodajem. Fakt, že se jedná o skutečný záznam z pátrání po čarodějnici jen potvrzují fakta, že u snímku nehraje žádná hudba, obraz je natáčen pouze z kamer, které si sebou dobrodruzi vzali. O herce se nejedná v žádném případě. Takhle zahrát strach nedokáže nikdo. TOHLE BY NEMĚL NIKDO ČÍST O autentický záznam se nejedná, všechny jsem vás napálil. Cha chá, muhehehe. TOHLE UŽ ČÍST MŮŽETE Já před shlédnutím nešel na záchod, což se později projevilo jako obrovská chyba. Po skončení se mi chtělo strašně. Já se pokoušel vydržet co to dalo, ale nakonec jsem musel. Všude ticho, jen tikot hodin a já jdoucí po tmě na záchod potichounku, abych nikoho nevzbudil. Měl jsem husí kůži po celém těle, to vám povím. A na večerní procházky se na delší dobu vykašlu, ty už nikdy nebudou co bývaly. (01.04.2006)

Kdopak mi tu loupe perníček..? S mystifikačními dokumenty typu Záhada Tony Blair Witch mám problém. Zatížen skutečnostmi o "nalezeném materiálu" se prostě nedokážu oprostit a vidím štáb aranžující větvičky do tvaru pentagramu, popíjejíc přitom vychlazený světlý ležák od cateringu (i když při tom rozpočtu, kdo ví).. No a napětí je tatam. Ale na druhou stranu - posledních 30 sekund je skvostných! (31.10.2008)

Neřadím se ani do skupiny nadšených, ani mezi ty, kteří film úplně zavrhli. Co musím ocenit je námět, úžasný minimalismus, na který čím dál víc slyším, solidně tísnivou atmosféru čím dál vypjatějších vztahů pod tlakem, na což slyším ještě víc, a že jsem se při tak řídkém ději nestihl výrazněji nudit a ani ta divoká kamera mi nevadila. Na druhé straně být v tom lese já, už v půlce filmu bych rozkopal Heather kameru i s držkou (ta postava je opravdu hodně otravná), strašení hromádkami kamenů a panáky z větviček na mě opravdu nefunguje a když kamera brousila po nočním praskajícím lese, hrozně jsem se modlil aspoň za jednu lekačku, ale měl jsem smůlu. Každopádně jako velmi zajímavý experiment si to svoje místo v hororových análech rozhodně zaslouží. (27.04.2007)