Krotitelé duchů: Odkaz

Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil. (19.04.2024)

Memberberries by měly být pomalu samostatný filmový žánr. Ne vážně, jestli nějak dělat remake/reboot/restart tak asi takhle. Vyvážený mix nostalgie a nového co křeč z r. 2016 nechává v prachu daleko za sebou. Nové postavy si oblíbíte během chvilky a objevování zašlého světa jejich dědečků je na filmu zaručeně to nezábavnější. Kde film prohrává, je vykreslení zla a závěr, který ho mění spíš v déjà vu. Čtvrtou hvězdičku u mě s těžkým srdcem definitivně sráží zoufale neoriginální hudební podkres. Kdybych ale dostal pozvánku k dalšímu dobrodružství s tímhle týmem, tak určitě neváhám. Ideálně v nějakém seriálu. (22.11.2021)

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10 (17.01.2022)

Celé je to veľmi príjemné, úplne všetky postavy sú mimoriadne sympatické, vývoj vzťahov zvládnutý s ľahkosťou typickou pre Reitmana juniora... ale bohužiaľ, to finále, ktoré skoro presne kopíruje prvý film (len o poznanie menej zábavne) je trpkým sklamaním. Nebyť posledných zhruba 20 minút je to jeden z filmov roka. Ale aj tak fajn a pre fanúšikov pôvodných GB povinnosť. 7/10 (06.01.2022)

"Who you gonna call?" Odignorujeme-li pět let starou ženskou verzi, jedná se o návrat do světa Krotitelů duchů po pěkné řádce let. Původní osmdesátkové filmy mě dokáží oslovit i dnes - ať už jde o herce, slušné efekty či chytlavou znělku. V Odkazu se viditelně mísí staré s novým - díky (okatým) odkazům a původnímu obsazení cítí člověk všudypřítomnou nostalgii, zatímco na druhé straně je vidět snaha o oslovení mladšího publika. Během projekce jsem si nejednou vybavil Stranger Things - a ne, nebylo to kvůli Finnu Wolfhardovi - a v závěru jsem se nemohl ubránit dokonce vzpomínce na čtvrtého Harry Pottera. Na jednu stranu bylo fajn vidět starou gardu - v rámci možností - opět pohromadě, na druhou stranu zde ale byli spíše jenom kvůli nostalgickému efektu. Nové obsazení mi až na Paula Rudda a Logana Kima přišlo takové nijaké. Lepší tři hvězdičky! (06.01.2022)