Teď jdem ven (S01E10)

Povedený útěk z vězení a celkově tento trojdíl měl obohacující obsah pro širší svět Star Wars a fungování Impéria. Moc se mi to líbilo. Je ale dobře, že po třech dílech opouštíme zdi vězení a přesuneme se zase dál. Cassian Andor je teď "mimo trať" a musí se nějak opět spojit s Luthenem Raelem. Teď se z něj může stát onen povstalec, kterého známe z Rogue One. (11.11.2022)

Já vim, že už znim jak zaseknutá deska, ale po 10. epizodě musim opět zopakovat, že Andor je naprosto boží seriál. A kdo ještě se sledovánim nezačal, dělá velkou chybu. Podle mě je to nejen nejlepší seriál roku, ale dost možná i jeden z nejlepších vůbec. A nemusíte zrovna milovat a znát nazpaměť veškerý Star Wars, abyste ho dokázali ocenit. Andor se nebojí řadu dílů úplně kašlat na jakoukoliv klasickou akci a prostě jen vypráví několik fascinujících dějových linek převážně pomocí dialogů a chytře napsaných situací. Když už konečně na akci dojde, o to víc je zasloužená, strhující a má dopad. Akční scény jsou přitom nejen skvěle natočený, ale taky ekonomický a efektivní, tj. netrvaj zbytečně dlouho. V klasičtějších Star Wars by třeba přestřelka jako ta v 10. epizodě trvala klidně deset minut v kuse (20 minut, pokud by šlo o celovečerák) a obsahovala několik blbostí očividně vymyšlených jen kvůli tomu, aby to víc bouchalo a dýl trvalo. Klasičtější Star Wars přistupujou k akčním scénám mnohem víc jako k pouťovým atrakcím, který tvoří jeden z hlavních důvodů, proč se člověk dívá. A nic proti tomu, rád na tuhle hru jindy přistupuju. Nicméně je to právě přízemnější a úspornější přístup Andora, kterej zanechá větší dopad, působí autentičtěj a líp slouží příběhu. Přesto možná to nejpůsobivější v epizodě 10 nebyla osvobozující (ve smyslu doslovnym i emocionálnim) akce, ale opět prostý promluvy. Tentokrát jsme se přitom dočkali hned několika památných dialogů/monologů, který okamžitě patří do zlatýho fondu Star Wars. Zvlášť temně poetickej a až meditativní výlev Stellana Skarsgårda na konci epizody prostě nemá chybu. A navíc aspoň pro mě definitivně posouvá a prohlubuje pohled na Povstaleckou alianci v původní trilogii a na reálnou cenu, kterou opozice totalitě opravdu stojí. Už na Novou naději nebudu schopnej koukat jako na jednoduchou pohádku. Pero je skutečně mocnější než (světelný) meč, aspoň v případě Andora určitě. Tenhle příměr už mě sice napadl u jedný z předchozích epizod a platí v podstatě pro celej seriál, ale zatím asi nejvíc právě pro epizodu 10. Nechci zapomínat ani na Mon Mothmu v podání Genevieve O'Reily, která perfektně hraje potlačovanej vztek, paniku nebo přetvářku. A o další postavě pomlčim, abych nespoiloval. Nejkomplexnější a nejlíp napsaný Star Wars vůbec. Ale já to říkal, hned jak jsem se dozvěděl tvůrce a scénáristy! (11.11.2022)

Epická Jedna cesta von, nie je čo vytknúť, iba tak na zovšeobecnenie je krásne ako sa v každom jednom seriály či filme väzni pri úteku správajú ako úplní svätci a ak to človek porovná s realitou, väčšinou sa ide cez mŕtvoly. Dozorcov aj spoluväzňov. Je naozaj škoda že má Andor tak nízku sledovanosť, pretože na toto sa Pán prsteňov nechytá ani zďaleka, a to musí potvrdiť aj zarytý fanúšik LOTR... (19.11.2022)

Emotivní projev Andyho Serkise a závěrečná promluva Stellana Skarsgårda tento seriál naprosto vystihuje. Strašně dlouho jsem ve SW světě neviděl tak promyšlenou věc, jako je právě Andor. Jeho scénář, vizuál, hudba a perfektní herecké výkony. Tohle je to co jsem od novodobých STAR WARS chtěl! Strašně se těším na poslední dvě závěrečné epizody a doufám, že se Andor dožije i druhé série, protože utnout to nejlepší co nám zatím Disney z tohoto světa naservíroval - to by byl hřích nevídaných rozměrů. (10.11.2022)

SPOILER Skarsgård je bůh monologu. “Calm. Kindness. Kinship. Love. I’ve given up all chance at inner peace. I’ve made my mind a sunless space. I share my dreams with ghosts. I wake up every day to an equation I wrote 15 years ago from which there’s only one conclusion, I’m damned for what I do. My anger, my ego, my unwillingness to yield, my eagerness to fight, they’ve set me on a path from which there is no escape. I yearned to be a savior against injustice without contemplating the cost and by the time I looked down there was no longer any ground beneath my feet. What is my sacrifice? I’m condemned to use the tools of my enemy to defeat them. I burn my decency for someone else’s future. I burn my life to make a sunrise that I know I’ll never see. And the ego that started this fight will never have a mirror or an audience or the light of gratitude. So what do I sacrifice? Everything!” (02.01.2024)