Byli jsme to my?

Nadávání cestujícím z tramvaje. Herci nejdřív podvedou cestující a pak jim ještě sprostě vynadají. Ale to nestačí, nafoukanost pokračuje: „Ať žijí herci, ať žijí herci!!“ Vetchému a Kratinovi to šlo krásně. Ale má to jeden nedostatek. Vychovali pouze malou část Pražanů. Měli s touto scénkou jezdit pravidelně a na furt. Dělat kašpary a podvádět cestující profesionálně. Plat by dostávali od Pražského dopravního podniku. Turné by poté pokračovalo v dalších českých městech. (28.12.2020)

Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. (26.08.2014)

Fantasticky trefný film, bohužel mnohem víc přesný, než vtahující a burcující. Antonín Máša se toho nebál a hned po revoluci nadhodil otázku, na níž společnost ani po třiceti letech nenašla uspokojivou odpověď. Postupem času se sice prosadila teze o deseti miliónech obětí, ale s tím se nespokojila ani realita, ani divadelní režisér Jan Jonáš, tady ztvárněný vynikajícím Leošem Suchařípou. Vcelku chápu proč film zapadl, ale stát se to nemělo. (12.01.2021)

Velmi zajímavý snímek nedoceněného režiséra Antonína Máši, který natočil několik pozoruhodných filmů. Stěžejním tématem filmu je dilema, zda se plně věnovat umění bez ohledu na těžkosti, které toto rozhodnutí přináší, nebo se vydat jednodušší ale výnosnější cestou komerce. Toto vztahové drama se odehrává ve zdánlivém bezčasí poloviny 80. let, kdy z většiny protagonistů vyprchaly již všechny naděje na pozitvní společenské změny a jen zmínka o nich chutná jako těšínské jablíčko. Vysoká kvalita filmu je umocněna výbornými hereckými výkony většiny zúčastněných. Plně doporučuji všem současným hercům i široké veřejnosti. (18.01.2015)

Nesmírně sarkastická a vzhledem k době šmahem odmítnutá výpověď, která není důležitá jen formálně (Máša zde filmařsky rozhodně není stařec nad hrobem), ale hlavně svým morálním apelem od člověka, co si to může dovolit jako málokterý. Velice si vážím pana režiséra, že se odhodlal takhle rázně dát najevo svůj názor. Souhlasím s ním a odmítám zároveň nařčení, že se jedná o film urážející herecké řemeslo. Je jen pro toho, kdo se jednostranně dívá. (15.09.2010)