Byli jsme to my?

Film se vypořádává s normalizačním marasmem příliš brzy po pádu minulého režimu, aby si dokázal vytvořit náležitý odstup, což se na něm bohužel ve všech směrech negativně projevilo, jak už to tak bývá. Je plný poměrně neživotných figurek, kterým chybí hlubší vnitřní rozměr, a jsou tak spíš jen dost plochými karikaturami zasazenými násilně do předem vytvořeného schématu. Výsledkem je jakási agitka naruby. Tomu odpovídají i křečovité a nepřesvědčivé výkony herců, deklamujících všelijaká klišé, čemuž se neubránil ani Leoš Suchařípa coby hlavní postava.  Křečovitě teatrální závěr pak jen celému snímku nasadil až trapnou korunu. Holt daň své době, byť svým způsobem pochopitelná... (24.05.2022)

-DÁ SE TU VŮBEC JEŠTĚ TVOŘIT? -TO SE PTÁTE MĚ? -SEBE. OD RÁNA DO VEČERA. Mnohovrstevnatý film, který se zaobírá životem ve svou historických etapách, otázkou viny a umělecké tvorby. Občas patetický, občas trefně glosuje společenskou situaci. Své chyby má, ale hodně často má také pravdu. Polistopadová "agitka" to skutečně není, přebírá sice listopadový étos, ale také se na věc dívá skeptickýma očima, takže je možno hodnotit roli herců tehdy i teď realisticky. Je lehce naivní, ale to k životu také patří. Věnování Schormovi & Juráčkovi potěší. 70%. (02.09.2024)

Jeden z největších výkonů Leoše Suchařípy ve filmu , který vznikl hned po Listopadu a snaží se reflektovat život v socialistické společnosti, vztahy mezi lidmi. Ukazuje k jakému cynismu vede kličkování a snaha mít se co nejlépe, byť třeba i na úkor ostatních. Čím více se vzdalujeme téhle době, tím více zapomínáme na tyhle vzorce chování a tím obtížnější (jak se zdá) je natočit film, který by tak věrně zachytil atmosféru doby. Evald Schorm by se jistě neurazil. (11.01.2010)

Nadávání cestujícím z tramvaje. Herci nejdřív podvedou cestující a pak jim ještě sprostě vynadají. Ale to nestačí, nafoukanost pokračuje: „Ať žijí herci, ať žijí herci!!“ Vetchému a Kratinovi to šlo krásně. Ale má to jeden nedostatek. Vychovali pouze malou část Pražanů. Měli s touto scénkou jezdit pravidelně a na furt. Dělat kašpary a podvádět cestující profesionálně. Plat by dostávali od Pražského dopravního podniku. Turné by poté pokračovalo v dalších českých městech. (28.12.2020)

Další z neprávem opomíjených děl české kinematografie (Masseba, V žáru královské lásky, Jen pro rodinné záležitosti, Vracenky), které vznikly buď na přelomu anebo krátce po pádu minulého režimu, jehož nahradil současný, po mnoha stránkách stejně, ne-li více prohnilejší kapitalistický režim. Máša v tomto filmu nemilosrdně nastavuje zrcadlo malému českému člověku prostřednictvím české herecké šmíry, ochotné se prostituovat v jakémkoli systému a snažící se své pokleslé jednání vysvětlit, že jsou stejní jako národ sám, proto jsou tak oblíbení. Ale jak prokazuje postava v tentokrát umírněně faunovském podání Leoše Suchařípy, jsou zde i tací, kteří jsou ochotni žít čestně a dělat svou práci poctivě i za cenu opovržení. Jeho nejvýraznějším protikladem budiž populární herecký vychytrálek zahraný ve skutečnosti charakterním Petrem Čepkem, který své slávě podřídil téměř vše. Antonín Máša, jak prohlásila Táňa Fischerová, byl tvůrcem, který nikdy neměl úspěch. Po procitnutí ze stalinistického mládí se stal skeptickou personou, jehož názory nikdy establishmentu nevoněly. Stejně jako se normalizátorům znelíbil svým Odhalením a scénářem k Schormově Každý den odvahu, narazil i tímto svým bohužel již posledním snímkem, který natvrdo odhalil, kdo jsou ve skutečnosti hrdinové tzv. sametové revoluce. Křiváci, ignoranti, prospěcháři, alkoholici, sexisti, trapní ubožáci, mezi nimiž je nezkorumpovaných a mravních jako šafránu. Lidé, ochotní se přizpůsobit diktátu rudé buržoazie i diktátu peněz. Je nepochybné, že Máša svými filmy tolik nezaujal i kvůli svému poněkud mdlému filmařskému stylu. Jistě, není to filmař s velkým F jako jeho generační souputníci Chytilová a Němec, jeho sklon k často akademicky plochým dialogům lze registrovat i zde (v podstatě se ho vyvaroval pouze v kafkovské hříčce Hotel pro cizince). Ale síla jeho autorské výpovědi i dlouhá řada výborných herců (vedle zmíněných dále hrají hvězdy typu Bohdalové, Jandáka, Brodské a Vetchého) činí z tohoto zapadlého a nikdy pořádně reprízovaného snímku významný příspěvek české kinematografie posledních 20 let. (09.08.2010)