Ohlédnutí

"Tak tohle je vítezství?"                                                                                                                                                                Petr Čepek byl přímo předurčen pro gaunery nebo později pro intelektuály. Zde se povedla zvláštní symbioza - gaunerský intelektuál. Film se ke mě dostal v době, kdy jsem vnímala nejvíc depresivní nápadu, tehdy mi byli oba hlavní hrdinové nesympatičtí, jejich jednání jsem nerozumněla. Dnes jsem filmy o soudruzích a kulacích, znárodňování a řešení starých křivd přesycena. Spíš než ústřední dvojice mne dostala postava Hodačové (Valerie Kaplanová) a jejího manžela. Po výborném filmu Hotel pro cizince se mi hodnotí těžko.                                                                                                               "Na tohle se přece nadá zapomenout. Na nic, vůbec na nic." (03.02.2015)

Fíha... Skoro bych řekl, že si tenhle film z komunistů střílí a zároveň je... propaguje asi ne, ale... ten výslech u soudruha, hm... No a než mě vyhodíte, tak mi řekněte, jaký je rozdíl mezi fašistickou a komunistickou diktaturou... --------------------- Zmatený komentář? K tomuhle filmu se to vážně hodí... (08.09.2007)

Film, který jsem poprvé viděl v pokročilé perestrojce (1988?). Tenkrát na mne udělal mohutný dojem, když ukázal všechna ta tabuizovaná témata (partyzáni po 9. květnu, násilná kolektivizace, procesy, osud sovětských zajatců...). Dialog mezi věřící komunistkou a skeptickým a cynickým intelektuálem (kterážto postava mi silně přípomíná Kačerova redaktora z Flirtu ze slečnou Stříbrnou), kteří stejné historické události vnímali každý jinak ze své perspektivy. Film na svou dobu odvážný, ale trochu nesoudržný. Snad je těch témat až moc. Smuteční slavnost či Kočár do Vídně mají vždy jen jedno z těch zde užitých témat a jsou údernější. Trochu mi též vadila J. Třebická, když hrála svá mladší já, přece jen ten věk byl vždy vidět. Přesto, hodně dobrý film. (28.05.2011)

Máša sází na sílu některých sdělení a prakticky rezignuje na filmařinu, Čepek hraje s totálním nezájmem tak na čtvrt plynu a kromě Jiřiny Třebické vlastně není na co koukat. Když je přítomna Třebická, film má jiskru, je sdělný a něco se ďěje. I když ti Rusové, kteří neumí rusky, jsou samozřejmě k smíchu. Zbytek snímku je spíše k pláči, k pláči nad promarněným ideovým námětem, který je luxusní a určitě si nezasloužil zneuctění takovou fušeřinou, jakou všichni krom Třebické předvádějí. (17.01.2020)

Upřímně a bez jakéhokoli obalu vyprávěný příběh své doby. Doba plná falše a nejistoty, ale i touhy po možných, nových nadějích. Olgu a Františka spojuje jedna kniha a zároveň rozděluje jiný způsob života. Ona žije podle toho co prožila v minulosti, on naopak žije přítomností, kterou nesnáší. Perfektní plynutí děje, prolínání drsných vzpomínek a přítomnosti, ukázka toho, co podle nacistů znamená výslech a otevřená kritika komunismu "vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl, mezi fašistickou a komunistickou diktaturou...?". Zklamání z očekávaných událostí po únoru ´48, které se nekonaly "začínám mít pocit, že tohle jsme nechtěli" a v tom všem - hledání čisté lásky. Film, který je svou otevřeností naprosto výjimečný a zaslouží si pozornost každého náročného, československého diváka. Čepek je druhý Kačer a režisér Máša se staví do řady těsně za Evalda Schorma. Velice povedená a silně šedesátková záležitost. (12.04.2012)