Ohlédnutí

Ohlédnutí patří do vlny filmů 2. poloviny 60. let, které představovaly kritickou reflexi postojů a činů generace, jež se vyrovnávala s traumatem okupace a se vší rozhodností se ujala budování socialismu. Řídila se přitom heslem, když se kácí les, holt létají třísky. Existovalo dost pádných důvodů, aby snímek skončil v trezoru a jeho autor byl považován za personu non grata. Už jen jízlivý dotaz, v čem se vlastně liší fašistická a komunistická diktatura, který zazní z úst jedné z postav, musel normalizační schvalovací komise dráždit k nepříčetnosti. Na druhou stranu, otevřenost společenské výpovědi jako hodnoticí měřítko mělo význam právě v době vzniku filmu, s odstupem několika dekád by mělo být rozhodující, jak film obstojí z uměleckého hlediska. Z Ohlédnutí mám rozpačitý pocit. Jediné, co funguje na jedničku, je černobílá kamera. Obdivovaný Čepek tady podává, řekněme, rutinní výkon, jakkoliv to v jeho případě znamená, že je pořád o třídu lepší než ostatní. Zato Jiřině Třebické jsem její roli vlastně ani nevěřil, zdála se mi podivně prkenná a nepřirozená. Kdybych ji neznal z několika jiných snímků, uvažoval bych o ní jako o ženě, co se minula povoláním. Mášova režie je nejistá a scénář s prominutím schématický. Pokud by Ohlédnutí mělo být výkladní skříní Mášovy tvorby, pak rozumím důvodu, proč se režisér po uvolnění poměrů už neprosadil. Celkový dojem: 40 %. Říkám si, jestli nejde vůbec o nejslabší snímek ve své kategorii... (31.03.2015)

Asi ne nejlepší filmové dílo České nové vlny, dokonce zdaleka ne nejlepší film o křivdách (nejen) totalitního režimu 50. let, každopádně Antonín Máša natočil ne formou (ta, pravda, místy trochu pokulhává), ale obsahem velmi hluboký film (sebe)reflektující nesnesitelnou lehkost bytí levicového intelektuála, ztracené generace, oklamaného národa. Ukradli jim revoluci, vzali jim ideály, zničili život, pošpinili velké nadosobní cíle, ale ono se prostě muselo žít dál... ,,Vztahujeme ruce...a jsou to koleje...a žene se po nich nákladní vlak..." (30.11.2011)

Velmi příjemné překvapení, takový "Pán přílivu" o třiadvacet let dříve. Ve filmu jsou místy velmi silné momenty, které určitě uvíznou v paměti (kopající gestapák, zastřelení tří Němců s vlčákem, v hospodě), ovšem film jako celek moc nedrží při sobě a rozpadá se na několik scén a příběhů, zmítá se ve flashbackách a pohledech do minulosti. To ale není chyba. Antonín Máša, nic proti němu, film docela zvládl, ale přece jen to není Vláčil, Kachyňa nebo alespoň Jireš. Ale to nevadí. Přesvědčiví herci rovněž nechybí, zvláště Petr Čepek v jedné ze svých nejlepších rolí. Jeho závěrečný nekompromisní monolog je strhující. (07.09.2007)

Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. (06.09.2007)

Bylo to ohlédnutí za dobou minulou, dobou velmi těžkou, ale Čepkovi ta role rozervaného, alkoholem prosáklého intelektuála neuvěřitelně padla, stejně tak i ideologické přesvědčení a politické komunistické angažování Jiřiny Třebické-ve filmu jako citově sblížená Čepkova alias Františkova partnerka. Opět jedna z jeho "NEJ" rolí, i když ke vší jeho úctě ne až zas tolik známých. Za zmíňku stojí ještě připomenout i menší roli Valarie Kaplanové, kterou jsem ve filmu s šedesátých let zaznamenal snad úplně poprvé, člověk ji má zafiksovanou až s pozdějšího období viz. Slunce seno, bába Tutovka nebo s pohádek pro děti, a nesmím zapomenout také na zpívající Evičku Olmerovou. (06.09.2007)