Verotika

Misfits miluju a rád si poslechnu i jinou Danzigovu tvorbu, ale tohle je příšernost. Možná že by se některé ze sekvencí daly použít jako intra k autorovým hudebním videoklipům, ale to je tak všechno. Co se srovnání s The Room týče, tak ani to mi nesedí. Zatímco Wiseauova nekompetence ve vztahovém dramatu vyniká a rozesmívá, ta Danzigova působí otravně a nudí. Jediné, co mají oba filmy společného, je neschopnost vést příšerné herce. A tak jsem se bavil alespoň hádáním, která z přítomných dam si normálně vydělává jako pornoherečeka. Je jich tu docela dost, ale ty, do kterých bych to řekl, mezi ně nepatří. Vrať se radši k muzice Glenne. (04.04.2020)

Verotika nabízí Morellu která představuje tři povídky. Snad nikdy jsem ještě neviděl antologii jejíž povídky by měly stejnou kvalitu. Tady tomu tak je. Všechny povídky jsou vyloženě odpadový. Tím pádem se pro mě Verotika stává nejhorší antologií jakou jsem kdy viděl. Zároveň je horkým adeptem na nejhorší film co jsem tento rok viděl. Závěrem jen dodám, že Glenn Danzig umí dělat možná muziku viz. kapela Misfits ale od filmařiny by se měl držet radši dál. Tohle určitě NEDOPORUČUJU. ZTRÁTA ČASU. (05.11.2021)

Americký snímek „Verotika“ je pokusem o představení vlastního uchopení hororu, což by se dalo brát, protože Glenn Danzig je především hudebník. Ale tohle, co nám tu předvádí, je jednoznačně ukázkou toho, že by se měl držet svého řemesla, protože svým pojetím osloví buď skalní fanoušky, nebo diváky, kteří mají rádi dno. Já až takové dno nemusím. „Verotika“ mě spíše odpuzovala, ale nikoli svým gore. (20.05.2020)

Verotika je Danzigův vanity projekt, který je mixem slavného Roomu, těch nejméně kompetentních pinku/J-horrorů a halloweenského speciálu od Bangbros/Brazzers. Každý asi trochu zaváhá zda neskrývavý fanoušek hororu jako Danzing (jeho album s Misfits - Static Age původně nahrané v roce 1978 je nejlepší (nejen) horor-punkové album ever) může být svým vnímáním ještě víc mimo realitu než Tommy Wiseau nebo je to celé jen vychytralý kalkul s úmyslem podojit těžko polapitelný so-bad-it's-good trh. Podle všeho je ale bohužel (bohudík?) skutečně tak clueless. První povídka s takovým jiným Spidermanem je naprosto neskutečná... nepopsatelná... neuvěřitelná... Čím začít? Okaté poprsí ronící slzy? Nízkonákladová "Francie" z lepenky s falešným přízvukem z jiné planety? I když budete tušit do čeho jdete, stejně vás to uzemní. Druhá story s mystery striptérkou je z větší poloviny ukrutně nudná, protože jde jen o čistý filler plný tragického "sexy" tančení u tyče. Jakmile se na scéně objeví holohlavý detektiv imitující drsňácký hlas, spadne vám ale brada. Nebýt tragicky nudné poslední povídky ala Čachtická paní, která kromě dvou "slušných" efektů nemá VŮBEC co nabídnout, šlo by vskutku o solidní konkurenci The Room. Objektivně jde samozřejmě o křišťálově čistý odpad, ale jeden a půl prvních povídek je zářivým příkladem neherectví, amatérismu a lemplovství toho nejvyššího kalibru, který prostě stojí za to vidět. Nebo je to celé vážně jen vtip? Použít totiž větrák místo filmového projektoru v pornokině je naprosto geniální. (07.04.2020)

Známý problém filmařské impotence: Neschopnost udržet aktéry v záběru a neschopnost záběr opustit (a když už se tak konečně stane, tak to musí být kombinací prolínačky a zatmívačky). Tommy Wiseau a James Nguyen dostávají nového zásadního konkurenta v boji o trůn žijícího arcikněze drekového neumětelství a nabubřelé nesoudnosti. Sledování o samotě navozuje touhu podřezat si žíly, aby člověk ukončil tu mizérii (takže se vlastně jedná o tuze působivé dílo prostupující svými motivy do reality). Ale ve skupině, či nejlépe v narvaném kině na Festivalu otrlého diváka, se sledování "Verotiky" mění na velkolepý zážitek překypující výbuchy smíchu a bezprostředními živými komentáři. Na "Verotice" je totiž nejkrásnější, jak dokáže člověka překvapit tím, co vše může být na filmu špatně; přičemž tady je špatně opravdu úplně všechno. (01.11.2021)