Tchán

Dost průměrná záležitost. Nemůžu si pomoct, ale pro mě Josef Bláha není hercem hlavních rolí a tahle uječená normalizační komedie, kde se mísí socialistické soutěžení s generačními problémy, se příliš nepovedla. Přesto mě ale bavil svérázný děda Vlastimila Brodského, v jehož podání i laciné repliky mají neopakovatelné kouzlo ("Co tady máváš těma ploutvema? Sis něčeho cvaknul nebo co?"). Škoda je scény s ženichem schovaným pod gaučem, tam byl krásný náběh na nadprůměrně vtipnou zápletku, záměrem scénáře ale zjevně nebylo moc bavit, jako spíše moralizovat. (04.06.2012)

Průměrná lidová normalizační komedie, chvíli zábava, chvíli moralitka o tom, že Naši furianti na vesnici ještě tak úplně nevymřeli a že život si stejně najde své cestičky navzdory předpřipravenému betonovému korytu absolutistické rodičovské výchovy... Potěší vydařený casting a plejáda známých českých herců (zvláště prostořeký děda Vlastimila Brodského), celkem vtipné a trefné dialogy, méně už propagandisticky idealizovaná dokonalost kolektivizované vesnice a okresní přebory v orbě... (27.12.2007)

Překvapivě nízké hodnocení velmi dobré české komedie. Komedie z dob, kdy ještě česká vesnice byla skutečně tou jednou rodinou, kde si nehrál každý na svém písečku, ale naopak byl součástí vesnického kolektivu. Takto skutečně naše vesnice tenkrát žily. A také mezi námi žili takoví tchánové, které jen s mírnou nadsázkou zobrazil Jaroslav Dietl a se svým typickým herectví předvedl Josef Bláha. Uzurpátoři a velitelé našich rodin, které byla nutno poslouchat. A přitom lidé, kteří ve skutečnosti měli otevřené srdce a vše dělali pro dobro rodin, i když někdy dost nešťastně. (09.02.2018)

Hrůůůůza. Bláha měl patrně pocit, že emancipace žen nepokračuje tak rychle, jak by si přál. A tak si řekl, že jim půjde naproti, že se začne přibližovat ženským, aby to neměly tak daleko. A tady mu to vyšlo náramně, byla z něj tchýně jak vyšitá. Ovšem body nestrhávám za námět, ale za děj, zpracování, dialogy, zkrátka za všechno. (08.12.2015)

Jednoduchý příběh, který by i přes tu krátkou stopáž vystačil jen na bakalářskou povídku (ostatně Dietl v té době psal podobné bakalářské scénáře na dvacet minut, takže někdo asi potřeboval splnit plán filmů do kin a scénář uměle natáhl), o tvrdohlavém otci, který poruší jistou dohodu, a pak se nemůže divit následkům, včetně utajené svatby své dcery. Aby si zachoval tvář, tak nakonec nechá pořádat stříbrnou svatbu dědečka. Dnes je film zajímavý jen uměním samotných herců, kteří se s rolemi popasovali se ctí, a reáliemi konce 70. let. (28.10.2015)