V úskalí

Někomu může V úskalí připadat málo vtipné a vlastně nepříliš zajímavé povídání, postavené jen na hercích a solidních dialozích. Chápu, ale nesdílím. Vedle akčních spektáklů, hrubozrných rádobykomedií a nekvalitních sci-fi filmů, je nejnovější počin Sofie Coppoly jemné pohlazení, jakého je schopná asi jen žena. Pokud bych měl napsat o čem to bylo, tak já viděl příběh o tom, kam můžou přivést ženu s pochybami předsudky a okolím podporovaná nedůvěra v partnera. Jak moc je nejistota a názory druhých toxická, pokud nevěříte svému úsudku a nemáte důvěru v člověka, který je vám nejbližší. A ve druhé vlně nám Coppola ukazuje, že přestože mohou mít dcera a otec (kdokoliv), naprosto odlišné názory a životní cesty, může mezi nimi být s trochou respektu krásné pouto. Mohlo to být pojmuto jako hutné drama, ale v podání Coppoly je to lehce úsměvný příběh ze života, okořeněný postavou Billa Murraye, který si jako vždy krade film pro sebe. Tady je to ale úplně v pořádku, protože taková je i postava, kterou představuje. Navíc v mém případě se mu to tak úplně nepovedlo, protože Rashida Jones je přesně můj typ, takže ... . Díky sympatickým postavám a pampeliškovému feelingu, to hodnocení trochu přifouknu. (31.03.2021)

Hlavní hrdinka není moc sympatická a její manžel už vůbec ne, tam je docela těžké se ztotožňovat. Naštěstí není třeba, jelikož nastoupí Bill Murray a ukradne si film pro sebe. S tím se asi předem počítalo. Výsledkem je velmi příjemný film o vztahu otce a dcery, vyříkávání si starých dramat a vyrovnávání se s realitou. 80% (20.04.2024)

Prostě to nefunguje. Ztraceno v překladu mělo atmosféru a nějaký vnitřní feeling i napětí, tyhlety rozhovory otce s dcerou jsou marné a o ničem, je vidět, že autorka nemá o svých postavách jasno. Navíc mne tyhlety problémy rozmazlené paničky z high-society nijak moc nebavily, svět znuděných pracháčů s velkými vilami nebo luxusními byty je mi vzdálený. Možná tenhle film ocením, až se stanu poslancem a koupím si v Říčanech vilu nebo kde si teď pražští pracháči kupují za Prahou vily, aby byli cool, ale do té doby sorry - je to pro mne nevěrohodné, unylé, povrchní a vylhané dílko. Jo, a taky nechápu ten trend moderních filmů - v poslední době je to tuším už třetí film, kde bílá žena pojme sobě za manžela černocha. Asi si máme zvykat na novodobý trend. Divné, že filmy o chlapech běloších, co si vezmou černošku, snad žádné nejsou. A ještě se mám asi jako divák rozplývat nad krásnými a roztomiloučkými malými černošskými dětičkami. (02.02.2021)

Krásná role pro Billa Murrayho, který je coby Felix skutečně neodolatelný a strašně mě v tom filmu bavil, podobně jako fantastická Rashida Jones, jejíž herectví zde na mě udělalo obrovský dojem. Námět je ve své podstatě až neobyčejně banální, ale díky té postavě okouzlujícího "pomáhajícího" tatínka, který si každého hned získá na svou stranu, to celé působí svěže a velmi zábavně, a navíc tam hraje skvělá hudba typu Chet Baker. Bylo mi u toho filmu vážně moc dobře, Sofia Coppola mi opět potvrdila, proč mám její filmy tak rád. (28.12.2020)

A film so nonjudgemental of male players and of their arrogance, which somehow gets them across the finish line and ends up being charming, could only be made by a woman. It takes a lot of time observing and coming in terms with the male gaze to turn it into something warm and welcoming. And partially, this is possible because it's observed through the eyes of a daughter. Bill Murray's character is just another old creep, cat calling women and impressing strangers with his expensive cars, to anyone else who runs into him. But to Rashida Jones' character, he is an adorable source of wisdom that only age and experience can provide. And in the end, the film is as much about a father and daughter getting to know each other as adults for the first time, as it is about the thrill and elusiveness of attraction. And how we can't live without it and we might as well just accept it. (28.10.2020)