Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Jak v diskusi, tak zde v komentářích čtu o tom, jak jsme si na tento seriál zkrátka jen "navykli" (ať už jde o humor, nebo asi seriál samotný). No, já si rozhodně nepřipadám jako že jsem si na něj nějak "navykla" (chápu to ve smyslu "tolerance všeho, co tam stojí za prd"). Nemluvím samozřejmě o tom, že pokaždé, když se u nás rozhrčí počítač, otevírá se první Mash :) M.A.S.H. byla jednoznačně láska na první pohled! Nevzpomínám si už kdy a kde, je to dávno, ale tohle vím jistě. Celý seriál se může pochlubit velkou náloží smutku i úžasného humoru zároveň(největší údiv u mě vždy budou mít nesestřelitelné scénáře, které provázely každý díl, ať už je napsal kdokoli a jak bravurně to dokázal skombinovat! Mnozí soudobí scénáristi si nemůžou čichnout ani k jednomu z nich). Co čekat v posledním díle, který tento seriálový kolos uzavírá? (No tak lidi, hergot- je to o válce :D) Samozřejmě více smutku. Seriál se loučí se svými fanoušky. Muselo to stát za to. Ano, asi to šlo lépe, ale to je právě to, na co jsme si během celého seriálu navykli. Rozhýčkal nás svou dokonalostí a tak člověk prostě chyby hledá. Možná to na mě bylo smutné víc, než bylo zapotřebí, ale dokonalosti se hvězdičky neberou :) (16.02.2017)

Důstojné zakončení velkolepého seriálu MASH, velká srdcová záležitost. Jen mě mrzí ty odchody výborných postav, při každém odchodu jsem byl smutný, takový zásah do funkčního celku, to se nedělá:( třeba takový Henry opravdu chybí nebo Frank, když si z něho dělali prdel, to bylo to nejlepší a miláček publika Radar s jeho "Jovou", jeho chvilky nevinnosti a naivity byly taky moc pěkné. Nejedna slza mě ukápla při tomto závěrečném díle. (16.08.2008)

Rozloučení po 11 letech s fenoménem MASH nebylo jednoduché, tentokráté to celé trvá téměř 2 hodiny. V zásadě je to o tom, jak je uvedeno v dokumentu 30th Anniversary Alanem Aldou, jak válka v Koreji poznamenala jednotlivé hrdiny. Bylo těžké si zvyknout na to tempo v prvních 30 minutách, zvláště na osud Hawkeyeho a změnou Klingera. V posledních 20 minutách bylo ale těžké nebýt ovlivněn loučením se jednotlivých postav. I když jako celek tento film není na plnou palbu, tak nemůžu popřít to, co ve mně film a seriál jako celek zanechal. Prožíval jsem jednotlivé tragédie, vtípky a osudy všech postav, mnohokrát jsem byl dojat.....a teď to celé tímto filmem skončilo. Celé to byl neobyčejný a velmi speciální zážitek. "Goodbye" (02.07.2013)

Tento samostatný snímek, jenž uzavírá jeden z nejslavnějších, nejkultovnějších, nejlepších i nejpůsobivějších seriálů, je více než důstojným rozloučením se všemi postavami, které jsme mohli po 11 sezón sledovat, prožívat s nimi hrůzy korejské války, jejich osobní dramata, lásky, zklamání, neúspěchy i komické okamžiky, které odlehčují tíživost několika státy řízeného vraždění. Podobně jako u legendárního sitcomu Přátelé je poslední epizoda, resp. scéna s klíčky od bytu jímavá, tak i loučení v již opuštěném táboře 4077 je dostatečně emotivní. Věřím, že i samotní herci, z nichž se mnozí znali po celou dobu, co se seriál točil, byli skutečně dojatí a nemuseli to hrát. "Nashledanou, sbohem a amen" trvá dvě hodiny, avšak neřekl bych na rozdíl od mnohých jiných uživatelů, že by byl film nevyvážený. Je tu dostatek akce, humoru, klidu s pohodou, ale zejména kotel emocí. Každý, kdo M*A*S*H zná a viděl všechny či téměř všechny díly, musí si při finální scéně vzpomenout i na postavy, které ze seriálu zmizely, např. velící plk. Henry Blake, kapitán John Trapper McIntyre, Walter Radar O'Reilly nebo Frank Burns alias Kuní ksicht. Všichni z nich byli důstojně připomenuti v posledním regulérním díle, tudíž nevadí, že v rozlučkovém filmu je vzpomenut pouze Trapper. S nezapomenutelnou znělkou, jež mi ještě doznívá v uších, dávám 5* a půjčuji si podtitul snímku ke konečnému zvolání "Nashledanou, sbohem a amen." (06.12.2017)

Kdybych to měl srovnat s literaturou, tak bych seriál přirovnal k povídkám Raye Bradburyho. V nich byl neporazitelný, ale romány mu nikdy tak nešly. Film je příliš roztříštěný a některé scény jsou vyloženě odbyté. A ten patos na konci byl už příliš. Takhle by to probíhalo v reálu, prostě konec jedné strašné, ale vlastně báječné životní etapy. Já se ale nechávám filmy raději unášet někam do nereálna. (22.08.2010)