M*A*S*H

V kašírovaných kulisách se válečné autenticity nedá docílit a s nepravděpodobně dobrou náladou v táboře vojenských chirurgů se taky toho moc nevyhraje. Kecy, kecy a zase jenom kecy a skutek utek. Tak ukecaný situační seriál se jen tak nevidí a co hůř hercům jsem jejich role nevěřil respektive nezískali si moje sympatie. Opravdovost ve filmu žádná a jen všudypřítomný nehumor a rádoby ufuněná nadsázka. Sympatii k hercům jsem nepocítil veškerou žádnou, kupodivu i můj táta z vojenské katedry tento seriál moc nemusel, a po náhodném přepnutí na nesledovatelný kanál Prima mrdá s Kelly Family, jsem po prohře s tímto seriálem, občas ještě zahlédl výraz Alana Aldy a uvědomil jsem si, že ho nenávidím. Přitom jsem mu už nedal od té doby šanci zazářit, protože jeho chirurg s hlasem nejprincovatějšího prince ze všech nejprincovatějších princů Trávníčka, mě začal otřesně srát. A on nebyl to jediné co mě od seriálu vždy spolehlivě odradilo. Režie, studiové kulisy, jakýsi vojenský tábor s ubohou výpravou a příšerná hudba k tomu. Lábus z amplionu tu zkázu jenom dokonal. Hvězdička za padlé hrdiny. Jak skutečné, tak i ty, co to s tímto seriálem vydržely až do konce. 10% (02.08.2012)

"Franku, strčil jste si stetoskop moc hluboko do uší. Poškrábal jste si mozek." Není mi ctí, když k nebi stoupá vlajka s hvězdamy a pruhy, ale dost mne baví, když kapitáni v bílých pláštích berou válku z té humornější stránky, na kterou vojenská propaganda obvykle nepochopitelně zapomíná. Vždyť výzva „I ty se pojď zasmát při ochraně světového míru v Koreji (Vietnamu, Afganistánu, Iráku, Iránu)“ by jistě dokázala do uniformy navléct spoustu cool týpků, kteří by jinak neprojevili odpovědný zájem nechat se zastřelit pro zvýšení ceny akcií zbrojařských firem. (01.10.2012)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)

Tenhle seriál je intelektuální. V tom nejryzejším slova významu. Zatímco knihy a film byly IMHO (IMHO!) jednoduchým sdělením, že válka je vůl a pak už beze smyslu vtipkujeme, chlastáme a souložíme, série daly důvod, abychom se na to vše rozzlobili. Nenásilně a jemně povýšily bezuzdné taškařice s citem na umění...A je prostě jasné, proč je tento seriál nazýván nejlepších. Jeho úroveň s přibývajícími léty stoupala, což se o většině televizní produkce říct nedá. A cenu za nejlepší herecký výkon bych dal Garymu Burghoffovi, jeho komika je naprosto úžasná. (25.01.2003)

Tohle se nehodnotí jednoduše. Každopádně musím vycházet z originálního filmu, který je prostě někde úplně jinde. Sitcom je jasně protiválečný jaksi "na měkko", zatímco ve filmu a hlavně v předloze občas probleskne, že tahle válka byla jednou z těch potřebných, což není na škodu jednou za čas připomenout. To, co pak tato verze provedla s původními postavami, je již neprominutelné. Speciálně nikdy neodpustím naprostou degradaci a "superarbitraci" skvělé postavy Roberta Duvalla. Výtek na adresu M.A.S.H.e bych jistě snesl celou hromadu (někdy až neskutečné moralizování), ale dobře cítím, že se jedná pouze o víceméně vykonstruované rozumové důvody a, že se na M.A.S.H. dívám rád a nikdy mě nenudil. Nemohu strhnout více než hvězdičku za nesoulad rozumu s citem, ale dělám to nerad. (26.04.2005)