Démanty noci

Upřímně řečeno, vůbec nechápu všechny ty superlativy na tento film, ale nikde není psáno, že každý musí chápat všechno. Pro mě to byla hodina nudy, kdy jsem sledoval cosi, co jakž takž dávalo smysl, ale vůbec nic mi to neříkalo, bylo to prázdné, žádné emoce to u mě nevyvolalo, neustálé flashbacky do "nikam" nedávající smysl, opakování záběrů absolutně nefunkční. Asi jsem jeden z mála, kdo tento film nepovažuje za něco dobrého či snad až výjimečného, ale říkám upřímně, jak to je. Snad jsou i pochvalné komentáře stejně tak upřímné jako ten můj a není to jen póza, když je ten film tak uznávaný filmovými kritiky. (17.05.2009)

Asi jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Česká šedesátá miluji, ale nyní opět žasnu, co všechno bylo tenkrát vytvořeno. Po Slavnosti a hostech druhý Němcův film, který znám (nepočítám Perličky na dně). Zajímavé je, že v obou případech jde o jakousi zábavnou štvanici na člověka, tak či onak spojenou s hostinou (ačkoli zábavné to není ani ve Slavnosti, tím méně tady). V obou případech je to samozřejmě úplně jiné. Pokud jde o Démanty, rád bych k nim něco chytrého podotkl, ale u tohoto filmu jsem schopen jen vyjádřit němý obdiv nad jeho působivostí. Zdaleka to není jen "odsudek zla", nýbrž neuvěřitelně působivý pohled zevnitř zoufalého úprku o život - žádné rozjímání, jen pud sebezáchovy, probleskující vzpomínky a drobná, leč děsivě fatální dilemata prchajícího - to vše ve zlé rychlosti a surově konkrétních reáliích. Výjmečně musím pochválit zde uvedený "oficiální text distributora", který precizně formuluje to, co bych rád řekl i sám, mít na to bystřejší mozek. Z těch několika komentářů, které jsem přečetl, je pro mne hodnotný posudek od Radek99, krásně to napsala amirgal.. Pokud jde o kritické komentáře, tak těm jsem ochoten ustoupit pouze v tom, že scéna slavících staříků snad nemusela být tak zdlouhavá. (Ale s tím by asi souhlasili i oba štvanci.) Výtky jako "rušivé flashbacky" nebo "nemohu se ztotožnit s hlavními postavami" musím odmítnout s tím, že ztotožňovat se se štvancem bych ani nechtěl a tento film prostě není o "sympatiích k hrdinovi", nýbrž je to přímý pohled jakéhosi člověka v roli štvané zvěře. A flashbacky rušící atmosféru? On ten kluk když zdrhá o život, tak prostě má ty "rušivé flashbacky" a Němec je zaznamenává - laskavý Pan Divák promine. Navíc nejsou samoúčelné. Jeden jednodušší příklad: Když se na silnici snaží vyskočit na auto, kamarád upadne a ten první se k němu vrátí - mohl sice sám naskočit, ale v tom zlomku vteřiny udělal prostě obrat - možná je to svědectví o jeho "charakteru", možná jen jeho uštvaný stereotypní mozek podcenil situaci a neeliminoval včas tento "zbytný" podnět - jisté je jen to, že jde o prvotní reakci a vteřina bohužel netrvá dlouho. Pak, když už jsou lapeni, se mu tato scéna vrátí - proč asi? Častější jsou ovšem záblesky vzpomínek, které vyskakují z podvědomí, a jež Němec "chytá" a využívá je dvojstraně: jednak jako místy až bezohledný doklad toho, co ve štvanci "běží", jednak ale i pro "svou potřebu", aby vyvolal v divákovi určité separátní dojmy - třeba mikroscéna dvou procházejících se mladých duchaplných fešáků v esesáckých uniformách. Zadrhávající se trojalternativní scéna se selkou snad zvláštního vysvětlení nepotřebuje. (24.03.2011)

Dnes absolutně preceňovaný film, kterému stejně jako dalším snímkům Jana Němce schází jakýkoli scénář a dějová linie. Vše je podivně roztěkané, bezprizorní, nedopovězené. Osobně nepatřím ani k těm, kteří spokojeně vzdychají nad kamerovými záběry, které jsou stejně školometské jako přednášky na toto téma. Nic o ničem. (17.06.2009)

Bohužel opravdu nemůžu dát víc než tři hvězdy. Kamera je bezpochyby úžasná, celá cesta lesem syrově a hodně působivě natočená (obzvlášť útěk z vlaku), ale na film mi to přišlo nějak málo. Snové scény mě vysloveně iritovaly a film mě nedokázal strhnout tak, jak jsem čekal. Možná byl problém v tom, že jsem to neviděl v kině. Tohle je asi jeden z těch filmů, kde je zážitek v televizi poloviční. Tak si počkám a uvidíme... (17.05.2009)

Jan Němec neuvěřitelně zachytil pocity dvou mladíků, kterým se podařilo utéct z transportu. Stále pronásledováni unikají, prodírají se hustými lesy, kde nadčasová kamera a mrazivá hudba (žádná) doplňují toto existencionální téma, lehce surrealistické výjevy doplněné vzpomínkami na domov..to vše jen podtrhuje celkovou hutnou atmosféru. V mnohém mi snímek připomínal oscarový Obchod na korze či Buñuelův Un Chien andalou. Jeden z vrcholů české kinematografie. (28.04.2007)