Démanty noci

Několikadenní útěk dvojice židovských chlapců z transportu je sice fyzický výkon, což zdůrazňuje neustálý pohyb kamery, ale režisérovi šlo o duševní pochody svých hrdinů. Vzpomínky, představy, sny, to všechno neustále narušuje tok jednoduchého příběhu a povyšuje ho na další úroveň. Jan Němec si nepomáhá žádnou hudbou a nechává film syrovější. Spolu s krátkým Soustem nejlepší adaptace Arnošta Lustiga (a nejlepší filmy Jana Němce). (09.04.2015)

Od Lustiga jsem četl spoustu jeho knížek, sbírek, povídek. V televizi jsem si tedy nemohl nechat ujít zpracování jedné z nejzajímavějších - Démantů noci. Hned na začátku nám Jan Němec ukázal o čem, že bude tenhle film, jak bude pojatý. Je to bezesporu temně psychologicky působící film, který se s ničím nepáře, který vám předloží hrůzy, které prožívají utečenci z transportu smrti, který si prožilo spoustu lidí. Za půl hodiny slyšíte jen čtyři slova ("Pojď ke mě blíž"), po zbytek filmu pak nestíháte sledovat drsnou atmosféru, kdy slyšíte němčinu, která je v tomto filmu ještě drsnější než kdekoliv jinde, a to se prosím nejedná o žádné brutální povely, ale o normální zábavu několika nenormálních staříků. Atmosféra je naprosto nekompromisní a s ničím se nepáře. A to je dobře, film je naprosto bravurně natočený a jak tu napsal(a) gouryella - po psychologické stránce naprosto bez chyby. (17.05.2009)

Jan Němec se svou adaptací Lustigových Démantů noci předběhl dánský manifest Dogma 95 o více jak třicet let! Lars von Trier i ostatní jeho signatáři by se tu mohli učit, jak s minimem výrazových prostředků, kamerou snímanou z ruky, absencí filmové hudby, neherci atd. vybudovat syrovou (téměř surreálnou) atmosféru, při které mrazí... Pro mne osobně vrchol Němcova uměleckého snažení a nejvíce povedená adaptace literárního díla Arnošta Lustiga. Podobné filmy: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Transport z ráje, Sousto, Vyšší princip, Daleká cesta, Romeo, Julie a tma, Musíme si pomáhat, Všichni moji blízcí, Pianista, Schindlerův seznam, Poslední vlak (19.06.2007)

Jan Němec neuvěřitelně zachytil pocity dvou mladíků, kterým se podařilo utéct z transportu. Stále pronásledováni unikají, prodírají se hustými lesy, kde nadčasová kamera a mrazivá hudba (žádná) doplňují toto existencionální téma, lehce surrealistické výjevy doplněné vzpomínkami na domov..to vše jen podtrhuje celkovou hutnou atmosféru. V mnohém mi snímek připomínal oscarový Obchod na korze či Buñuelův Un Chien andalou. Jeden z vrcholů české kinematografie. (28.04.2007)

Dva běhají po lese a blouzní u toho. Psychologie nefunguje, trýznivé obrazy zoufalství spíš než jako promyšlená metafora působí dojmem naprosté náhodnosti a celé je to nuda k uzoufání, kde i 65 minut působí jako věčnost (žel jiným způsobem, než asi bylo zamýšleno). Vrchol české kinematografie? Bitch, please... (09.09.2018)