Démanty noci

První setkání poznamenané pověstí – hodnou chvíli mi trvalo vůbec najít to správné rozpoložení (místo meditačního vplynutí mi běhaly hlavou věci jako á, tak tohle je ta slavná kamerová jízda), příště už budu vědět líp, jak na to koukat, ale už teď vím, že tohle je za mě Němcův vrchol, čisté hledačství prosté pozdějších póz a strojeností, baštím mu tu nerozpletitelnou (k rozplétání neurčenou) směs různých verzí reality, vzpomínek, představ, strachů i tužeb, sázených na plátno napřeskáčku tak, jak se vyčerpanému člověku střídají v mysli, a jsem zvědavý, kam mě zavede, až se do ní pořádně ponořím. (20.02.2019)

Na první pohled jsou Démanty noci, mimo jiné dlouhometrážní režijní debut Jana Němce, zároveň adaptující povídku Arnošta Lustiga, protiválečným psychologickým dramatem o útěku dvou bezejmenných Židů před hrůzami nacismu a druhé světové války. Ovšem na pohled druhý jsou Démanty noci jak na české, tak dobové poměry neuvěřitelně nekonvenční, formálně atypický a až revoluční film nejen z hlediska stylu. Snímek totiž neustále osciluje mezi subjektivními a objektivními rovinami, realitou a snem, a jinými formami až introspektivních reminiscencí. K zhmotnění těchto rovin a dosažení následné změny percepce využívá různých střídání rovin časových prostřednictvím flashbacků, flashforwardů, variací, či paralel. Přičemž nositelem tohoto zhmotnění je především kamera pod taktovkou Miroslava Ondříčka a Jaroslava Kučery, jež útváří onen vizuálně pohlcující a imerzivní dojem nekonformity a fyzičnosti... Skrze tyto propriety se snímek pokouší pojmenovat stav, při němž se člověk ocitá v absolutním nebezpečí. Díky své bezprostřednosti a zdánlivé "emoční vyprázdněnosti" tak zásobuje diváka takřka identickými pocity a emocemi, které prožívají oba hlavní protagonisté – jmenovitě úzkost, únavu a strach. Ve výsledku tak Démanty noci tvoří naturalistický, špinavý, mimořádně silně fyzický a až nepříjemně málomluvný film, který je nadčasový nejen v rámci novovlnných filmů. (28.10.2022)

Film, na motivy knihy Arnošta Lustiga Tma nemá odtieň, zaoberajúca sa židovskou problematikou, je natočený s neskutočne desivou atmosférou a z pohľadu hladných a úplne vyčerpaných chlapcov, ktorých snahou je prežiť za každú cenu. Blíži sa koniec vojny, väzňov z koncentračného tábora Osvienčim prevážajú do Nemecka. Vlak v ktorom sa vezú napadne spojenecké lietadlo a práve tento zmätok a zamestnanosť stráži im umožnil útek, ich cieľom je Praha. Táto cesta je sprevádzaná retrospektivnými úvahami a spomienkami na život a podmienky v Osvienčime. Chlapci sú nimi poznamenaní a nemôžu sa týchto vidín zbaviť. Z toho je aj názov poviedky aj filmu Démanty noci (noční démoni). Zaujímavosťou je že hlavné úlohy hrajú neherci z Kladna. Výborný film, ktorý neskutočne dokresľuje situáciu tejto doby. Aj napriek tomu, že z konca tohto príbehu nie je jasné, či končí ich smrťou: Zaručene vieme, že v prípade prežitia, zostanú svojimi tragickými zážitkami poznamenaní do konca života. (10.08.2017)

Démanty noci jako film selhávají, protože v nich vůbec nejde o transport smrti, natož o dva utíkající mladíky, ale o doslovnou ilustraci fenomenologického pojetí času (retence, protence, teď) s metafyzickým závěrem (cesta pokračuje). Taková filosofická pornografie. Němce zajímá spíše estetika pohybu (běh je doprovázen údery hodin. tance smrti) než hrůzy honu na člověka. Filosofii knihám, realitu filmovým příběhům. (25.10.2010)

Upřímně řečeno, vůbec nechápu všechny ty superlativy na tento film, ale nikde není psáno, že každý musí chápat všechno. Pro mě to byla hodina nudy, kdy jsem sledoval cosi, co jakž takž dávalo smysl, ale vůbec nic mi to neříkalo, bylo to prázdné, žádné emoce to u mě nevyvolalo, neustálé flashbacky do "nikam" nedávající smysl, opakování záběrů absolutně nefunkční. Asi jsem jeden z mála, kdo tento film nepovažuje za něco dobrého či snad až výjimečného, ale říkám upřímně, jak to je. Snad jsou i pochvalné komentáře stejně tak upřímné jako ten můj a není to jen póza, když je ten film tak uznávaný filmovými kritiky. (17.05.2009)