Akta X - Návrat

Akty-X sú spať! Tiež som z tohto návratu najprv jasal, v 90. rokoch sme ich totiž sledovali kompletne všetci. Doteraz spomínam na časy ako som ani nie osemročný sadal k televízii a nechal sa tých štyridsať minút strašiť mimozemskými teóriami. Akty-X sú zaslúžený kult, ktorého povesť nedokázali zmariť ani dva nie veľmi vydarené celovečerné filmy (hlavne ten druhý). Návrat na televízne obrazovky som si tak prvé minúty užíval, opäť počuť úvodnú znelku, aj vidieť Muldera a Scullyovú pohromade vyvolali tie správne nostalgické pocity. Bohužiaľ, tu všetka tá radosť z návratu zároveň aj končí. Ďalej už nasledovali iba rozpačité pocity. „Nové“ Akty-X sa v tej nostalgii totiž akoby zabudli. Je dobré, že sa snažia zavďačiť starým fanúšikom, ale zároveň sa v nostaligii utápajú aj čo sa týka deja. Od deväťdesiatich rokoch sa totiž ich dvorný režisér a scenárista Chris Carter vôbec nezmenil. No to čo fungovalo pred nejaký dvadsiatimi rokmi už v roku 2016 nezaberie. Seriálová tvorba je trochu inde a Akty-X sú tak síce nostalgickým návratom do tejto doby, ale v dnešnej dobe už možno až priveľmi naivným návratom. Carterovi už celá tá mytológia veľmi nefunguje a aj keď hneď v úvode namiesto zápletky s mimozemšťanmi (ktorá by už dnes pôsobila až nepatrične) rozohráva skôr konšpiračnú zápletku s vládnym spiknutím, tak na dnešnú dobu to je celé až priveľmi naivné, nehovoriac o tom, že to popiera celú v predošlých sériách vybudovanú mytológiu a ani to nedáva veľký zmysel. Navyše oproti deväťdesiatkam sú celé nové Akty-X podivne uhladené, zmizla z nich tá hororová atmosféra a lacné CGI to skutočne nezachráni (taký pád UFO v prvej epizóde je po technickej stránke vyslovene katastrofálny). Chémia medzi Duchovnym a Anderson stále funguje na výbornú a celé to tiahnu hlavne oni ako dvojica, no vzhľadom na to, že obaja si v seriáloch vybudovali slušné renomé aj mimo Aktov-X (Duchovny výrazne v Californication a Anderson možno menej výrazne čo sa týka popularity, ale zato kvalitatívne lepšie v Hannibalovi alebo menej známom, no taktiež vynikajúcom The Fall) nemám pocit, že tento návrat mali herecky zapotřebí. Skalným fanúšikom bude určite návrat v tejto podobe dokonale stačiť, ale pre ostatných divákov budú nové Akty-X na dnešnú dobu už nijako zvlášť zaujímavým alebo ojedinelým seriálom ako tomu bolo kedysi. Ono by to chcelo lepší scenár, vsadiť opäť na znepokojivú, jemne hororovú atmosféru, než stavať na tej chabej mytológii a naivnej konšpirácii a iba nostalgicky spomínať v každej scéne, kde na to ani nie je dôvod (viď ceruzky zapichnuté v kancelárii o strop aj po štrnástich rokoch). Po prvých troch epizódach, respektíve po polovici novej (mini-)série tento návrat vo mne zanecháva skôr rozpačité pocity. Ale možno bolo aj odo mňa naivné dúfať, že po I Want to Believe by sa to mohlo práve v seriály nejako zásadne zlomiť. Do dnešnej doby sa tie Akty-X v podobe v akej ich servíruje Chris Carter už jednoducho nehodia. A pochybujem, že to zostávajúce tri epizódy nejako výrazne doženú, tobôž keď ich majú na starosti tí istí tvorcovia. / po celej sérii CELKOVO: 2,5* (5/10) (05.02.2016) (méně) (více)

Do poslední chvíle jsem nevěřil, že se v dnešní době, navíc po neslavných výsledcích druhého filmu, může povést celý projekt dovést ke zdárnému konci a o to víc jsem svítil nadšením po prvním promu. Seriál, který mě k televizním příběhům na pokračování přivedl, je zpátky a má v sobě úplně všechno, co se mu kdy před lety povedlo. Nejpozitivnějším překvapením je zjištění, že se bez okolků pokračuje ve stejné náladě, ve které se minule končilo. Veškerou původní lavinu otázek totiž uzavřel finální (a dnes již takřka legendární) dvojdíl The Truth a následující (fanoušky do jisté míry odmítaný) I want to believe není o hledání návštěvníků, konspirací a utajovaných skutečností, ale o hledání sebe sama. K mému nadšení je ale svou náladou novým příběhům nejblíž. Vlastní pochybnosti jsou totiž největším hnacím motorem celého revivalu a dostávají svoje místo překvapivě ve VŠECH epizodách. Divácky nejvděčněji z toho pro mě trochu překvapivě vychází Darin Morgan, jehož obě dílka, Founder's Mutation i Home Again, jsou dostatečně děsivé, ale v prvním řádu obestřené dojemnými rodinnými linkami, které dokazují, že dění kolem Williama z posledních sérií má nezanedbatelný a i po dlouhých letech neodvratně tragický nádech. Mezi Morganovy epizody nenápadně vplula divočejší Mulder & Scully Meet the Were-Monster, která u neznalých diváků zákonitě způsobila pobouření či nepochopení, zato u pamětníků legendárních vážně nevážných jízd typu Bad Blood nebo Jose Chung's 'From Outer Space' přivodí snad až nadšení. Tvůrci totiž kromě obvyklých vyprávěcích postupů vrátili i shazování sebe sama a to si užije opravdu jen ten, kdo před lety dával pozor a pamatuje si z původního seriálu víc než žluté Toomsovy oči nebo fosforeskující lesní hmyz. Kapitolou sám pro sebe ovšem zůstává Chris Carter. Zatímco pro překvapivě vysoké procento diváků byl dlouholetý příběhový podklad plný únosů, kolonizace nebo černého oleje do jisté míry nutným zlem, pro mě tyto příběhy redefinovaly slovo mytologie. Všechny linky (včetně mezi fanoušky nechvalně známých supervojáků) byly vždy, i ve slabších obdobích, něčím navíc, co mě pokaždé spolehlivě zmagnetizovalo. Právě proto mě šokovalo, když jsem po úvodní My Struggle musel uznat, že takhle slabý mytologický díl tu zkrátka ještě nebyl a o osud vymodleného revivalu jsem měl v tu chvíli pořádný strach. Když mě výše zmíněná trojice epizod vyvedla z omylu, přišel opět Carterem napsaný Babylon - a opět mi přivodil zklamání, protože stejně jako v předchozím případě fungoval v jednotlivostech (pouto hlavní dvojice, narážky, vtípky za hranou parodie), ale jako celek přežvýkával zoufale nezajímavou báchorku. Proto byl ten balvan, který mi po finální My Struggle II spadl ze srdce, těžký jak ten největší meteorit. Právě tady konečně vy-víte-kdo odhalí něco ze svých věčných plánů, právě tady hrozí další blízká setkání a mám o osud legendárních hrdinů pořádný strach. Na samém konci se nezlobím, že šestidílná nostalgie, původně zamýšlená jako poslední poklona, je nakonec řadovou sérií, která se pravděpodobně dočká pokračování. Nezlobím se, protože nálady při sledování se ani po letech moc nezměnily a do seriálu bez problémů zapadly. Vyloženě mě pak dojímá herecký výkon Gillian Anderson, která trochu překvapivě přehrává i jinak perfektního Duchovnyho. Zatímco on hraje Muldera jako pořádně omláceného člověka, jehož bezhlavá víra i zničující skepse si již vybraly svoji daň, Scully má úlohu litující, nejisté a do poslední chvíle doufající ženy pořádně těžkou a s postupujícími díly je čím dál jasnější, že z některých rolí se zkrátka nevypadává. A já chci věřit, že tohle je jen začátek něčeho většího. (25.02.2016) (méně) (více)