Přátelé

"Byl jsem v koupelně a zrcadla jsou po obou stranách. Když tam stojíš, čurají s tebou zástupy." Dávno pryč jsou doby, kdy jsem každodenně usedal do červené sedačky, požádal Rachel o kafe, pokecal s Rossem o dinosaurech, nechal si od Monicy vynadat za nedbale pověšený ručník, požádal Joeyho o pár sexuálních rad, přežil Phoebin skřehotavý pokus o zpěv a duševně splynul s mistrem trapného vtipu Chandlerem. Avšak ani při diagnóze Alzheimerovy choroby doprovázené jackpotem ve formě amnézie nezapomenu, jak mi s touto partou bylo dobře. (11.10.2011)

Skutečným přátelům odpustíme kolísavou náladu i občasné výpadky soudnosti a totéž promíjím těmto, kteří se zpočátku rozpačitě rozjížděli, aby pak způsobili na několik sezón euforické stavy svým fanouškům a .....opět rozpačitě a vyčerpaně dojeli do cíle. Chci si ale pamatovat to hezké, co mi i prostřednictvím ponahrávaných kazet opakovaně zvedalo náladu, třeba díl, který považuju za naprostý vrchol, kde Ross s kožakama u kotníků volá Joeymu z koupelny své milé: "..... ale z toho mlíka a pudru se udělala paaastáááá...". Pamatujete? :-)))) (28.06.2006)

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%. (27.08.2009)

Tohle nepotřebuje delší komentář. S Přáteli jsme koukali na pobřežní hlídku, zpívali (Smraďochu, smraďochu...), pili kafe u Gunthera, pozorovali tlustýho naháče, rovnali ručníky do jedenácti kategorií (každodenní použití, host, vzácný host...), viděli jsme jak striptér plakal, jako duch jsme se účastnili lesbické svatby, přišli jsme na to že Joker je Poker s J...A už jsme vám někdy vyprávěl, jak jsem prošel západní Evropu? Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Po těch deset let jsme se stali součástí života nejlepších Přátel na světě, jejichž humor snad nikdy neomrzí. Možná to někomu může znít nadneseně, ale tohle je opravdu nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Friends navždy. (14.05.2006)

Zasloužilá legenda na poli sitcomů, která spolehlivě odreaguje obsah lebky v unavený podvečer. S přibývajícími sériemi je to ale čím dál větší meh - blablabla vztahy (je to lepší než turecká telenovela... ale ne o moc), blablabla trapnohumory (docela často). Novější sitcomy s dravější srandou a více ranařským charakterem mě baví víc. (31.12.2006)