Přátelé

Střídavá kvalita scénářů a tím i problémů, co naše parta za všechny ty sezóny řeší a tím i o čem vede řeči. A řeči se vedou a všichni musí k tomu mít velká gesta, šklebící se mimiku, trhavé pohyby a emotivní hlasy - a musí přehrávat a hrát si na emoce a hrát si na život - a já fakt tyhle sitkomy nemusím, protože jsou umělohmotné, jak to žrádlo od McDonalda - a falešné a vylhané, byť samozřejmě s latinskoamerickými telenovelami a českými seriály se to nedá srovnat... Takže to tříhvězdičkové hodnocení mi připadá poctivé za všechnu tu faleš... Průměrné hodnocení za průměrné dílo... (26.03.2006)

Přátelé jsou jako první přítel(kyně) mezi sitcomy. Víte, jako osoba, díky které máte hlavu neustále v oblacích a spodní prádlo neustále na podlaze, ehm. Je to sitcom, se kterým se prostě musejí srovnávat všechny, co přišly a přijdou po něm. A že laťku nastavili sakra vysoko (narozdíl od přítele) Tak vysoko, že se jí nikdo krom W&G ještě ani nepřiblížil. A že už jich bylo... Jéžiš, jak já miluju Přátelé se ani nedá popsat. Jsou to prostě mí přátelé... (19.05.2007)

Co říci, když už zde bylo vše řečeno? Seriál Přátelé se mi dlouho vyhýbal a já po něm ani neprahnul. Ovšem někdy kolem roku 2000 se to změnilo a já je začal sledovat. A zamiloval jsem si je. Nevím, jestli už jsem viděl všechny díly nebo mi dosud nějaký uniká, ale kdykoli jsou reprízováni, tak si je vždy pustím. Je to prostě super seriál, jedinečný, originální, vtipný. Já ho miluji a milovat ho budu do konce života. Vždy rád uvidím super hloupého Joeyho, který to umí s holkama, super bezbranmnou Phoebe, která neumí moc dobře zpívat, super ostatními přáteli vcelku ignorovaného Chandlera, kteří ani nevědí, jaké je jeho zaměstnání, super kuchařku Moniku, u níž má kterýkoliv z pěti přátel dveře otevřeny, super paleontologa Rosse, který má trable v lásce a samozřejmě super Rachel, po jejíž představitelce jsem pojmenoval svou fenku jezevčíka. A to se ani nezmiňuji o super hostovačkách známých herců, jako jsou Bruce Willis, Freddie Prinze Jr., Danny DeVito a mnoho dalších. Prostě super nezapomenutelný seriál, jemuž se nedá nic vytknout... (10.08.2007)

// Když člověk jako malý spadne do kotle s kouzelným elixírem zvaným Friends, má tak trochu doživotní problém. V budoucnu pak totiž stačí jen kapka a krom římských legií se okamžitě válí smíchy i on sám a co hůř, válí se smíchy zhruba měsíc, protože samozřejmě KAPKA nikdy nestačí! Je to dar a zároveň i prokletí. Anyway, dabing nebo originál, takový člověk už nepozná rozdíl mezi "Oh.. my.. God.." a "Ach.. můj.. Bože." Obojí je dokonalé. Stejně jako ta sedačka v Central Perk, Joeyho křeslo, nebo Rossův gauč, který říká "vítejte, děti" ale taky "pojď blíž." Vlastně si teď tak uvědomuji, že mám podivnou úchylku na většinu nábytku z toho seriálu. Takže radši změníme téma, "Hm, co říkáte na virus Ebola? To je ale prevít, co?" (21.05.2011)

Přátelé se stali za těch 10 sérií i mými přáteli a setkání s nimi u obrazovky počítače či televize mě dokázalo dostat do dobré nálady. Smekám před herci a tvůrci seriálu, kteří dokázali přes 200 dílů udržet vysoký standard vtipu (kromě trochu slabší poslední série) a přitom mně nezevšedněli. Po zhlédnutí posledního dílu jsem byl upřímně dojatý a smutný, že už jejich příběh nebude pokračovat. Ale vím, že do budoucna se k nim budu rád vracet. Dlouho jsem přemýšlel, kterého ze šestice přátel mám nejraději (samozřejmě všechny), ale nejvíc asi Rosse. (19.02.2008)