Dva bratři

I když se jedná o film povýtce dětský, musím uznat, že mě Jean-Jacques Annaud nepřestává překvapovat. Jako by si své filmové příležitosti co nejvíce šetřil a současně se snažil každý svůj film natočit tak, aby absolutně v ničem nepřipomínal ty předchozí. Tak se po celkem konvenční, i když kvalitní komedii Hlavička stal autorem svého patrně nejlepšího (a to nejen v rámci jeho filmografie) filmu Jméno růže a také o nic horšího, silně experimentálního Boje o oheň, a teď dokazuje, že si poradí i s dětským divákem a s téměř už úplně profláknutým žánrem "zvířátkovského" rodinného filmu. Aspoň o ten kousínek výš ho určitě posunul. (10.01.2019)

Ekologický biodiverzitní zřetel v tomto filmu pro malé děti viditelně - až příliš viditelně - vítězí nad skutečností. Z toho, co vím o etologii a možnostech neprimátní suchozemské savčí inteligence, plyne jednoznačný závěr: Annaud až příliš antropomorfizuje. Skutečnost, že tygři, ty velké krásné kočky, z kterých jde strach, i když jsou za mřížemi nebo dostatečně hlubokým příkopem, jsou na vyhynutí, mě s tímto přístupem smiřuje. A to i tehdy, nebo právě proto, že druh, do kterého patřím, tady dostává za vyučenou. Právem. Právem, za kterým stojí vynikající cvičitelské výkony i kreace sympatických tygřat a dospělých tygrů. Právem, která nás varuje, že biodiverzita je prioritním lidským druhovým zájmem, na němž závisí naše přežití na této planetě. Právem, které naznačuje, že věda není vševědoucí a její exaktnost dokáže být i zapeklitě matoucí (jen namátkově připomínám, že před 170 lety věda prokázala nemožnost využití železnice, neboť rychlost vyšší než 30 km/h lidský organismus smrtelně ohrožuje právě tak, jako je nemožné snažit se proniknout do nebes se stroji, které jsou prokazatelně těžší než vzduch - tento také vousatý exaktní důkaz je sice méně šedivý, ale zato s prvním sdílí beze zbytku jeho úsměvnost). Právem, které říká, že může-li vítězit ve spekulativně pojatých filmech zlo, není a nemůže být nic, co by bránilo tomu, aby zlo ve filmu bylo přemáháno alespoň čas od času svým opakem - dobrem. Byť dobrem lehce dětinským. (11.10.2008)

Pán Annaud !!! Zase trafil u mňa do čierneho, aj keď Medveď to nie je, ale príbeh dvoch tigrov osadený v zaujímavej scenérii akéhosi indicko - thaisko - kambodžského vidieka a džungle. Tento krát viac tlačil na pílu rodín a ich mladších príslušníkov. Napriek tomu s pokojom dávam 4 b. Nouž sa predsa len teším na troška (vraj) "akčnejší" Annaudov Talizman vlkov. (20.11.2015)

Jak on to ten Annaud dělá, opět zdánlivě obyčejný příběh, ale v jeho podání opět neskutečný zážitek, na který se pěkně kouká. Překrásné filmové scenérie, nejlepší herci jsou samozřejmě zvířata, nezapomenutelný Freddie Highmore v jedné z prvních rolí, mnoho dalších neméně zajímavých mělo ještě následovat. Poutavý příběh dvou tygřích bratrů, každý je povahově jiný, ale jejich vzájemné pouto je velice silné a divák může přemýšlet nejenom o tom, jak by se chovali v mezních situacích i bráchové lidští. Tady ti lidští "hrdinové" prohrávají s těmi zvířecími silně na body a nejde jen o herecké výkony, ale daleko více i o zvířecí/lidské povahy i priority. (30.12.2018)

Pekny, mily film, s vypovednou hodnotou, ktora opat cloveka ako rasu zahambila. Pozrieme sa na kynozenie tigrov, ako na boj o bezpecnost ludi zijucimi v ich okoli, ci ako agresiu nenasytnych obchodnikov a lovcov trofeji? Mat doma kozuch, ci prehriznute hrdlo? Ale v kazdom pripade, za prekrasne zabery prirody a tigrov palec hore! (02.12.2011)