O slavnosti a hostech

Ako opis správania ľudí v našej spoločnosti je to skvelé, ako film v iných bodoch tiež, no moje zamyslenie smeruje skôr k tomu, že ak s niečím nesúhlasíte je zbytočné niečo hovoriť a stačí odísť, s čím nie veľmi súhlasím. Dokonca aj u človeku, ktorý vám niečo diktuje, pretože sám môže byť v omyle, že takto sú veci správne. Je to síce zložité mu to vysvetliť, no treba ho naviesť na správnu cestu, na čo obyčajný odchod síce dá možnosť k premýšľaniu, no nedodá veľa informácií o tom, čo konkrétne bolo zlé a ani veľa možností to zistiť, keď ľudia nechcú komunikovať, nebodaj majú ešte vlastné hrdé a tvrdo presadzované názory. Je to časovo náročné, ľudsky náročné, lebo je to o väzbách, vzájomnom vplývaní, socializácii, kultúre, niečom kolektívnom a nie iba individuálnom, no to by muselo byť vo filme, ktorý podľa mňa bol aj istým protestom vo svojej dobe. Možno keby trocha hĺbku rozvili by som sa potešil viac. (03.07.2015)

Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země. (17.06.2005)

Absurdní drama. Začíná to pozváním na oslavu a štvanicí končí. Rafinovaná alegorie ukrytá mezi řádky. Začíná to projevem servility k autoritě a latentním, o to však účinnějším a výkonnějším, organicismem končí. Dialogy jsou tak prázdné a přitom se toho tolik snaží říct. K tomu výborně sedí typizace hlavních postav, které pod tlakem okolností přijímají své nové role a učí se nová pravidla. Prázdná židle zde přece zůstat nemůže. Všichni za jednoho, jeden za všechny. (16.08.2010)

Chvíli jsem byl naprosto ztracen v ději (podobenství hold není žánrem pro mě), ale nakonec jsem vše nejspíš pochopil a tak tu můžu naplno ocenit genialitu tohoto. Krom důkazu, že Jan Němec umí/uměl natočit fakt dobrý film, taky tady nemám moc co vytknout. Možná místy zmatený střih, ale čert ho vem, zbytek je geniální. Dost se u toho musí myslet, aby v tom člověk vše viděl (a věřím, že v první polovině mi toho dost uteklo). Pka je tu ještě kupa divných dialogů, které ale občas taky mají své kouzlo. A hlavně oceňuji ty detaily v tom schované, ty aby člověk objevil, musí sakra dávat pozor (Tak už to nebudeme řešit, nebudeme si kazit slavnost...) a přesto to není prázdný blábol. 5* (15.06.2018)

„Celý tenhle podnik na mě působí trochu nezvykle….“ Nezvyklé to jistě je a absurdní k tomu, ale jako milovník absurdního divadla musím říct, že jsem se mnohými hláškami a situacemi buď bavil, nebo jsem v nich viděl určité (možná nejen) dobové jinotaje. Jakési motto celého filmu vidím osobně v hlášce "jak je možné, že se něco takového mohlo stát". Aktéři filmu řeší, jak mohl někdo utéct za slavnosti nebo jak mohl přehnat žert při "hře" na "fízlovské" komando. Tahle otázka je ale asi aktuální za každé doby. (17.04.2022)