O slavnosti a hostech

Nebudu tvrdit, že jsem v tom viděl nějaká zásadní poselství. Vytrvale jsem se nudil. Možná ten závěr, kdy se všici vypraví stíhat chlapíka, kterýho slavnost nebavila, má nějaký smysl ohledně svobody člověka. Jsem a budu zastáncem toho, že film se má točit pro diváka. Jestliže režisér neunese tíhu svého génia a točí jen pro sebe, klidně, já u toho ale být nemusím. 55% P.S. Zajímalo by mne, jak by byl film hodnocen nemít nálepku "jeden z nejlepších filmů československé nové vlny".... (27.10.2014)

O slavnosti a hostech je velice netradiční film, který se na poli podobenství v naší kinematografii 60. let rozhodně neztratí. Neustálá přítomnost jakéhosi absurdna a absurdních situací, dále pak nekonečné kladení otázek Proč? Jak? Kde? Kdy?, na které snad ani neexistuje jednoznačná odpověď - tento film si s divákem pohrává a nechává mu volné pole působnosti pro interpretaci. Zkrátka povšimnutíhodný filmařský kousek, který mě osobně sice nedostal natolik do kolen jako nějaké uživatele, nicméně i tak ho mohu doporučit dál ke zhlédnutí. (01.07.2015)

Na tahlenc zžírává podobenství jsem nikdy moc nebyl, zato ale mám obří slabost pro to novovlné obrušování archetypů české povahy skrze neherce. Ten zvláštní nepřirozený pocit ze sledování se dá přirovnat k pocitu při sledování děsivých hororů. Koneckonců kolik styčných bodů může mít film O slavnosti a hostech s kanibalistickou hostinou v Texas Chainsaw Massacre? Sošku za nejkouzelnější telecí motovidlo československé nové vlny získává Helena Pejšková. Přebírá od Hany Brejchové. (14.12.2021)

Ansámblové podobenství O slavnosti a hostech od režiséra Jana Němce má relativně nevinou premisu: sedmice obyčejných lidí je na pikniku v lese, a posléze jsou pozvání na honosnou hostinu tajemného boháče, jež se záhy zvrhne v temnou procedurální hru... Jedinečnost tohoto snímku však netkví pouze v jeho těžké uchopitelnosti, ale i ve zcela otevřené interpretaci autorského vyznění, které si divák může vyložit k obrazu svému. Kvůli záměrně chybějící návaznosti dialogů tak divák na pomezí pouhých 68 minut neustále tápe a dumá, o čem "příběh" tohoto prapodivného filmu vlastně je. Pochopitelně, někdo na něj bude pohlížet jako na minimalistickou mozaiku o slavnosti a hostech. Avšak ti, kteří se pokusí číst mezi řádky, si skrytý význam snímku vyloží tak, jak byl původně zamýšlen – tedy jako sociálně-kritickou alegorii na tehdejší režim až kafkovského střihu, která prostřednictvím groteskního situačního humoru, žoviální symboliky a metafor paroduje mechanismy totalitarismu a autoritářství. Abstraktní postavy jsou zde totiž záměrně napsány tak, aby byly nositelem podstaty, ale i kritiky soudobé komunistické ideologie. Snímek tak nápaditě využívá alegorické stylizace do té míry, aby se vyhnul tehdejší ideologické cenzuře a zároveň se jí tak vysmál přímo do tváře. Sice se mu to stalo osudným, jelikož rozhořčil samotného prezidenta Novotného a byl tak poslán do trezoru, což ale nemění nic na tom, že i v současnosti jde o geniální podobenství a jeden z etalonů kinematografie české nové vlny. (13.09.2021)

Němcovým současným filmům nerozumím a sotva bych si nějaký pustil dvakrát. Ale tahle alegorická hříčka o podivné slavnosti a ještě zvláštnějších hostech je jedním z vrcholů české nové vlny. Je tu napětí, humor, nejistota, uvolnění, vše střídáno s neuvěřitelnou lehkostí a dávkováno s lékárnickou přesností. Osobnost výtvarnice Ester Krumbachové v pozadí se nezapře. (25.10.2007)